Kdysi byl předvánoční čas neboli advent, časem zdobením domova, setkáváním se s přáteli nebo rodinou na vánočních trzích a sháněním dárků. Nyní je to spíše boj o to sehnat ve vykoupených obchodech alespoň něco. Přemýšlení o ceně než samotném dárku, který by člověka potěšil. Proč tomu tak je?
Proč se musíme ohlížet na ostatní a nemůžeme si to udělat tak, jak sami chceme? Když budeme chtít černý stromeček, na něm světelný řetěz s jednorožci a ozdoby ve tvaru dýní, proč bychom to tak nemohli mít? Proč se stále musíme ohlížet kvůli názoru někoho jiného? Proč bychom měli strávit hodiny uklízením, které stejně nikdo neocení, když po Štědrém dnu budou všude drobky, jehličí a kusy balicího papíru budou viset i na lustru? Smažit řízky nebo kapra, dělat bramborový salát, pětadvacet druhů cukroví, chlebíčky, jednohubky a plus nasypat oříšky, brambůrky a kdo ví, co ještě, jen proto, aby si příbuzní mohli při odchodu domů postěžovat, proč jsme toho tolik nachystali, že je jim z toho všeho špatně.
Stresovat se přípravou Vánoc v době předvánočního času, než si ho užít. Strávit většinu času v obchodech, než ho prožít spolu s rodinou. Proč, když už máme někteří to volno, si nemůžeme sednout s knihou a čajem do křesla a sledovat, jak venku sněží, ale místo toho musíme stát s hromadou lidí ve frontách u pokladen v různých obchodech, abychom koupili ten nejlepší dárek? Třeba v zahraničí si v některých zemích místo dárků dávají slevové kartičky do obchodů a předvánoční čas tráví s rodinou. Tak proč ne my?
253 slov

