slýchám tvůj smích
v šelestění listí
už to zní šíleně
a není to všechno
zabíráš si pro sebe moje myšlenky
nedáš mi odpočinout chvilku
vídám tě ve své hlavě
tak často, jako by ani nebyla moje
nedáš mi spát
a když přeci jen
jsi v každém mém snu
ale je to beznadějné
ty mě nevidíš
neslyšíš
a když přeci jen něco zaslechneš
děláš, že nic
proto jsem své city uzavřela do této básně
když vzpomínám na to, jak mi bylo krásně
při psání těch pár řádků
ale musím vykročit dál
nedívat se zpátky
jinak neuvidím, co se přede mnou rozprostírá
a jestli pro mě něco nového svět nechystá

