když jsem ji v zrcadle uviděla
skoro jsem se až vyděsila
ty vlasy, co připomínají řeku
a ty oči, ve kterých se zračila bolest všech věků
srdce černé
díry narychlo opravené
ten odraz ducha
bylo zvláštní, že vůbec dýchá
ramena shrbená
celá schoulená
bílá kůže plná jizev
svědectví mnoha výzev
žíly svítí jakoby pod papírem
jen jej popsat perem
nehty dlouhé a barevné
skoro až nepatřičné
děsivý úsměv ve tváři
ten jako první člověka udeří
hysterický výraz
žene to až na doraz
aby všichni byli šťastni
zabije část své osobnosti
není člověk, jen zrcadlo
jedno velké divadlo
hraje pro ostatní
projeví se jen ve stovkách básní
opatrně a potichu
před zraky mnoha padouchů
viditelná
přesto schovaná
nenápadná jako dech
vyjádřená v mnoha dílech
ale teď už tiše
básník další verše píše


To je hodně dobrý. S tím odleskem, zrcadlem. Hezké situačně.