šťastná jako ještě nikdy
kdyby to tak bylo navždy
nemohu spát
musím tě aspoň jednou za den potkat
a objetí si vyžádat
tvoji zprávu tajně očekávat
s nadšením pak číst a skoro nedýchat
ale
bojím se
co když zlomené srdce budu mít
a zase se mi nebude chtít žít
propadnu se
do deprese
budu chtít zničit vše, co jsem vytvořila
dokázala
duše zbloudilá
ve světě ztracená
city mučená
nevím, jestli to zvládnu
do rokle nespadnu
cítím se sama
obklopená lidma
každý radí
i když o tom nic nevědí
jsem vyděšená
do kouta zahnaná
ani nevím, jestli vede nějaká cesta
z tohoto místa
jak tomu uvěřit
že se mi konečně začalo dařit
že si můžu dovolit být šťastná
konečně volná
být jen duše svobodná
co mi vůbec dává právo
nevidět svět sychravo
cítit na tváři slunce
a otevřít své srdce lásce
proto se rmoutím
jestli se usmívat můžu, nevím…
bojím se
a je to slyšet v mém hlase
v rukou třes
zase ten stres
snažím se držet na uzdě
a jen se oddávat krasojízdě
doufat, že to lepší bude
a víc věřit osobě vedle sebe
doufám, že něco nezkazím
když do hrazení občas narazím
pořád se ještě učím
ale řekla bych, že se snažím
a už tomu pomalu věřím
že jednou můžu mít právo být šťastná
mně tato informace přijde podstatná



