Oblečení: zelené šaty od Gucciho, bronzové náušnice, taška s plackou gymnázia, hnědé boty na vysokém podpatku
Postava: hubená, vytáhlá, rozpuštěné vlnité hnědé vlasy
Výraz: povýšený, ale nepřítomný výraz
Ráno Nell vstala z postele a oblékla se do oblečení, které si koupila, aby konečně zapadla na nový gympl. Utratila za něj všechny peníze z letní brigády.
Těsně před tím, než odešla z bytu, se šla podívat na otce. Spal v knihovně, jako vždy, na prsou měl otevřeného Prousta. Svého otce měla velice ráda a obdivovala jej, starala se o něj a vždy chtěla být jako on, ale teď se musí stát sama sebou, aby na nové škole vydržela a stala se tím, čím opravdu chtěla být. Zvedla knihu, založila ji, položila na stolek a odešla.
Ve škole byla za hvězdu, konečně byla ta nejhezčí a nejchytřejší holka na škole. Vůbec se nemusela obávat podkopnutých nohou, nalité polévky v tašce, žvýkačky ve vlasech a podobně. Bohužel, ale musela opustit svoji nejlepší kamarádku Auroru, jelikož byla stejná jako ona, hodná, milá, poslušná, prostě šprt na první pohled, ta by ji totiž kazila image.
Prostě dosáhla toho, co chtěla, ale ztratila sama sebe. Stala se z ní jedna z davu, to si uvědomila až v trolejbusu na cestě domů. To, že začal její nový život a to co si předsevzala, že taková bude, se nikdy nestane, už si vybrala cestu, po které chce jít. Byla šťastně-nešťastná, prostě zničená, chtěla brečet, ale v trolejbusu jela i její spolužačka z gymnázia a tak nemohla nic dělat…

