11. Změny na hradě

6. září 2017 v 21:08 | Suzy |  Strach a Láska
Dá se říci, že za poslední týden, se toho změnilo hodně. Michal si mě nevšímal tolik jako dřív a běhal pořád za Lindou, do které se zamiloval, bylo to na něm hodně poznat. Ona nebyla vůči němu taky úplně chladná, ale přece měla určitý odstup. Trávila čas převážně se mnou a učila mě bojovat a střílet z luku, nebo jezdila na koni po lese a lovila zvěř nebo se chodila projít kolem řeky, ovšem vždy sama. Bylo to zvláštní. Já jsem se bavila, tak že jsem střílela, bojovala se strážemi mečem, věnovala se účetnictví, pracovala v krejčovství, četla nebo chodila za králem na porady. Docela mě to bavilo a aspoň jsem se nenudila, ale přece mi jen chyběl Vladimír i táta, i když to nebyli dobří lidé a chtěli svrhnout krále. Přemýšlela jsem a tesknila, až jsem si umínila, že najdu svoji matku, nevěděla jsem, jestli umřela nebo ne, ale chtěla jsem vědět, co se s ní pak stalo, že se ke mně nevrátila, i když se určitě dozvěděla, že jsem sama a může se ke mně vrátit… Rozhodla jsem se, že půjdu za králem a požádám ho o pomoc. Další den, jsem vyrazila za králem a vyžádala si audienci, byla jsem ihned vpuštěna, král stál u okna a vypadal, že mě ani nezaznamenal. Sedla jsem si do křesla a rovnou se zeptala: "Pane králi, mohl byste mi pomoci najít moji matku?" král se ke mně ani neotočil a řekl "Ano rád ti pomůžu, ale nevím jak přesně. Můžu tě spřátelit s různými vyslanci z různých koutů země i ze zahraničí, přijedou za dva dny."
"To budu moc ráda, pane králi, jistě přijdu." usmála jsem se šťastně
Už se mi v hlavě začal rodit plán, jak si seženu šaty a boty, budu hvězdou večera a domluvím se s vyslanci, aby našli moji matku. To bude úžasné.
"Budu moc rád a teď už si běžte sehnat nějaké krásné šaty." stále hleděl z okna. Vyšla jsem z pracovny a šla do konírny pro koně a jela do města do Krejčovství, abych si navrhla nové šaty, napadly mě jedny vskutku nádherné, ale vám je popíšu, až je budu vyzvedávat a o přestávce jsem vyšla ven sehnat si nějaké boty. Přede dveřmi seděl slepý muž, hleděl na cestu, a když mě uslyšel, řekl: "Almužnu, prosím madam." Hodila jsem mu minci a šla dál, zase jsem měla o čem přemýšlet, naštěstí jsem nezapomněla na ty boty a domluvila se se ševcem, který byl opravdu mistr ve svém oboru.
Takto jsem vám shrnula, co se dělo a teď co se stalo po těch dvou krátkých dnech. Vyzvedla jsem si boty, šaty, které jsem si navrhla i ušila, byly už doma. Šaty sice nejsou zrovna podle poslední módy, ale jsou krásné. Rudé hedvábí s náznakem růží, ohrnuté velké rukávy, vlnitý stříbrný pásek, u krku jemný výstřih do véčka pošitý perličkami. Vlasy jsem si spletla do tří copů: dvou menších copů po stranách hlavy a jednoho většího vzadu. Hlavu mi navíc zdobila stříbrná čelenka s velkým kamenem uprostřed. Střevíčky červené s menším podpatkem a též pošité malými perličkami, které se k šatům úžasně hodily. Když jsem na sebe pohlédla do zrcadla, vypadala jsem vskutku nádherně.
Takto vystrojená jsem se vydala ven ke kočáru, kde již na mě čekal můj doprovod Roman, můj nový učitel na strunné nástroje. Byl to vzdělaný, svým způsobem hezký a umělecky založený muž, moc jsem se těšila, že pojedu s ním a trochu ho poznám. Pozdravili jsme se a nastoupili do kočáru, kde jsem nadhodila téma Karlova univerzita v Praze, o které mi král řekl, že by ji chtěl založit. Mohli by tam chodit jak děvčata, tak kluci. Ovšem bylo by k tomu potřeba tři akty, zakládající listina (bula) od papeže, potvrzení v Avignonu a také Eisenašský diplom, díky němuž by univerzita dostala určitá privilegia. Takto naše diskuse pokračovala, dokud jsme nedorazili ke Špilberku, ani jsem si nevšimla, kdy jsme vyrazili z Veveří, tak zabraná jsem byla do hovoru. Rozhodla jsem se, že určitě pomohu Karlovi založit tuto univerzitu, bylo by to dobré pro celou zemi, protože když chtěl někdo studovat více, než běžný základ musel do zahraničí. Byla jsem si vědoma, že to nebude stát malé peníze a vůbec to nebude jednoduché, otevřít takovou univerzitu, musí se postavit, zaplatit učitele, sehnat učebnice a žáky. No čekalo mě hodně práce, ale teď jsem se těšila, až zase uvidím krále, třeba pohovořím s královnou a možná najdu někoho, kdo mi pomůže najít matku.
Zábava byla v plném proudu, když jsme vešli opět do stejného sálu, jako když jsem byla na hradě poprvé, dokonce jsem poznala to místo, kde mě Vladimír bodl, na koberci byla stále patrná skvrna.
Chvilku jsem tam stála jako opařená, ale potom mi někdo poklepal na rameno, byla to královna, rychle jsem se uklonila.
"Jsi v pořádku má milá?" zeptala se. Byla jsem ohromena jejím vzhledem, povídalo se, že je krásná, ale ne tak krásná jak ji udělaly šaty, co měla na sobě, Bílé s volnými rukávy a zlatými ozdobnými prvky, také měla rozpuštěné vlasy barvy pšenice a v nich zasazenou korunu, která ještě více vystihovala její půvab. Šaty jsem již viděla, jelikož jsem prací na nich strávila hodiny a hodiny času ale práce se opravdu vyplatila, když jsem je mohla vidět na člověku, kterému byly určeny.
"Ano, jen mě překvapila ta skvrna a vše se mi najednou vrátilo, je mi smutno." Pohlédla jsem na zem, jelikož se mi do očí hrnuly slzy a to ne jen ze skvrny, ale i šatů, byla jsem na sebe opravdu pyšná.
"To je v pořádku, stále to je ještě čerstvé, bude ti zase dobře, smutek pomine."
"Děkuji, královno, jste moudrá a velmi vám to sluší."
"Ale no tak nech toho, ještě se začnu červenat." A opravdu ji naskočil ruměnec, ale o tom jsem pomlčela.
"Královno jistě vité, proč jsem tady,…" Nestihla jsem však doříct, jelikož mi královna skočila do řeči.
"Abys viděla naživo svoje šaty nebo proto, abys našla někoho, kdo ti pomůže najít tvou matku? S obojím ti mohu pomoci." zatočila se a poté se ke mně naklonila a pošeptala: "Vidíš toho pána, jak se právě vybavuje s mým manželem? Jdi za ním a zeptej se ho, jestli si pamatuje na bílou růži a určitě ti pomůže."
"Děkuji moc výsosti." Samou radostí jsem jí políbila ruku a odešla jsem za tím pánem, co mi řekla, jelikož už se od krále oddělil a odešel s pohárem vína na balkón. Skoro jsem vyšla na balkón, když mě zaskočil můj doprovod již trošku přiopilý Roman a požádal mě o tanec, jelikož by bylo nezdvořilé ho odmítnout, když se uvolil, že mě doprovodí, tak jsem svolila a něco málo si s ním zatančila. Skoro mě shodil a musela jsem ho hodně podpírat a vést většinu tance, ale i tak jsem to přežila, moc velký trapas jsme taky nezpůsobili a tak jsem se s ním rozloučila a opět se vydala na balkón. Stál tam poměrně vysoký, statný a sličný muž, nebyl ani moc starý, jak se z dálky zdálo, držel v ruce pohár vína a díval se na hvězdy.
"Dobrý den, poslala mě za vámi královna." řekla jsem a on sebou při mých slovech trhnul, ale neotočil se.
"Ach jistě, co si její výsost žádá?" zeptal se. Měl příjemný hlas.
"No řekla mi, že mi poradíte ohledně jisté záležitosti a prý mi pomůžete, když vám připomenu bílou růži…" chtěla jsem pokračovat, ale nenechal mě, rychle se ke mně otočil a chytnul mě za paže.
"Co ti řekla ohledně té růže, co víš?" Byl moc hezký a měl každé oko jiné jedno modré a druhé zelené.
"Já nic nevím, jen řekla, že když vám to řeknu, tak mi pomůžete v jisté mojí záležitosti, byla bych vám velmi vděčná." světe div se, netřásla jsem se, ale zpříma jsem se mu dívala do očí.
"Dobře, budu vám věřit, co byste ode mě chtěla?" pustil mě a opět se otočil ke hvězdám.
"Já jsem Lena z hradu Veveří kousek odsud a byla bych vám vděčná, kdybyste tam jel se mnou a mohli bychom si o tom promluvit v soukromí, samozřejmě až zítra ráno až se vyspíte, ale rozhodněte se, jak uznáte za vhodné, já jedu domů." s těmito slovy jsem se vrátila, chytla Romana pod rameny a vlekla ho do kočáru, kde jsem ho usadila a jeli jsme domů. Když jsme přijeli, Kuba na nás čekal a hned ustájil koně a pomohl mi vynést Romana z kočáru do maštale a tam jsme ho umístili do slámy, aspoň si uvědomí, co udělal. Já jsem vyšla do ložnice a hned usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama