Dvě školy a každá úplně jiná. Jedna je gymnázium, druhá střední škola. Jedna bohatá a dotovaná příspěvky EU, druhá je ráda, že vůbec existuje a ví o ní jen nakladatelství. Na jedné jsou žáci nešťastní, šikana a sprosťárny, za to ve druhé je slyšen jen ticho…
Proč Vám je ale vlastně popisuji? Jelikož jsou od sebe vzdálené jen kousek. Každá má vlastní kopec, na kterém sídlí, jen hřiště, mezi oběma kopci, mají "napůl." Proč ty uvozovky, ptáte se? No vlastně patří AZNEM, ale ředitelka dovolila, že mi, děcka z KNIŽNICE nebo SOVINCE, jak jí říkáme mi žáci, na ni mohou taky. Ale kdo by tam chodil? Je to o život a nedá se tam číst…
Chodíme tam jen, když je každoroční zápas kluků ve fotbale a holek v přehazované. Což je zbytečné, stejně jsme nikdy nevyhráli. Ale kdo ví, třeba se to jednou zlomí...

