Škola pro děti zbohatlíků. Tvrdí, že existuje výběrový systém žáků a proto si říkají gymnázium. Ale nikdo nikdy žádný test nedělal a nikoho neodmítli, pokud měl na školné…
Už ten jejich název, že by udělali aspoň přesmyčku, aby to nebylo tak okaté, to je ani nenapadlo.
Ale jen přeci musím uznat, škola je to opravdu krásná. Úplně nově zateplená, má dvanáct tříd, ředitelnu, jídelnu, bufet, sekretariát, tělocvičnu a garáže. Francouzštinu, angličtinu, ruštinu a němčinu je učí rodilí mluvčí. Prý se uvažuje i o bazénu. A úplně nahoře je byt jednoho chudáka, ale o ní až později.
Škola má i novou střechu, bílou omítku a jen z boku logo (písmeno A v plamenech). Vevnitř taky bílé zdi, černé dveře, černobílé kachličky na zemi, interaktivní tabule a tak rychlí internet, že si o něm můžete nechat jen zdát. Teď se můžeme vrátit k té, co bydlí na půdě:
Jmenuje se Michaela a její starostí je, aby vše fungovalo. Ať už je to zařízení školy nebo administrativa. Chuděra, bylo jí teprve 25 let a na škole pracuje od té doby, co tu sama odmaturovala. Bylo to několik opravdu dlouhých, perných let a stále měla základní mzdu.
Už dávno by odešla, kdyby jí ta hodná duše nenechávala na stole knihy. Začalo to asi před rokem a týden, co týden se objevovala nová. Bylo to všechno možné od pohádek po thrillery. Když knihu dočetla, nechala ji večer na stole a ráno se objevila nová. Bylo to jako kouzlo. Samozřejmě se pokoušela zjistit, kdo to je. Večer se schovala v kanceláři a čekala, ale nikdo nepřišel…


Já osobně moc povídky nemusím. :) A proto jsem rád, že je lidí píšou ostatním lidem, co je mají rádi. :) A mně lidé píšou obsah, co ostatní třeba možnáááá, taky nemusí. :) Že nikdo neomezuje ostatní. :) Jé zase jsme se nad něčím jen tak rozepsal