9. Starý známý

23. srpna 2017 v 22:25 | Suzy |  Strach a Láska
Ráno jsem se probudila do deštivého dne. Odkryla jsem se, namazal si nohu, zavázala ji a přistoupila k oknu. Blesk střídal blesk a obloha byla úplně černá. Z nebe padaly obrovské kapky a kroupy. Neměla jsem z toho pohledu moc radost, ale naštěstí byla neděle a já nemusela jít do práce. Proto jsem se vrátila zpět do postele a začala si číst, s rozhodnutím, že Proměny dočtu. Za hodinu jsem neměla co dělat, proto jsem se vydala převléci za Terezkou. Našla jsem perfektní šaty na dnešní deštivý den, žluté pod kolena s černým páskem a mašlí v pase. Ta noha nevypadala moc dobře, byla celá nateklá, horká a úplně rudá. Ale šaty mi trochu rozjasnily den a tak jsem o tom moc nepřemýšlela, ještě učesat vlasy do copu a budu připravená jít na snídani.
Snídaně byla vynikající, na oslavu, že jsem se vrátila, byly palačinky s horkými malinami a jahodami. Po jídle jsem se přesunula do knihovny, jelikož se stala mým oblíbeným místem. Potkala jsem tam staříka, který něco mumlal a rovnal knihy v policích. Po chvilce si mě všiml, pozdravil mě a řekl, že se jmenuje Tomáš a je zdejším knihovníkem a pokud budu něco potřebovat, tak ať se ho zeptám. Vrátila jsem mu knihu Proměny a rovnou se ho zeptala, kde bych našla nějaké lékařské knihy. Beze slova zařadil knihu na místo a vedl mě na úplně opačnou stranu knihovny, než jsme byli a ukázal na dvě skříně plné knih. Některé knihy byly o bylinkách, zlomeninách, jedech, řezných ranách, nebo o porodech. Byly jich tam prostě hromady a každá o něčem jiném. Nevěděla jsem, kde začít.
"Začni třeba u bylinek, ty jsou pro začátek nejlepší." ozvalo se, zamnou, já jsem se lekla a otočila. Za mnou stál mladík z altánku, ten s tou loutnou, co jsem mu nevím proč důvěřovala a vrátila mu ji. Akorát teď z něj kapala voda.
"Kde se tu berete?" zeptala jsem se ohromeně.
"No můj učitel léčitelství, Pavel mi řekl, že nějaké troufalé děvče chce u něj studovat, chce zápisy a seznam četby." při řeči je vytáhl zpoza košile.
"Děkuji." řekla jsem a pohlédla na něj, to musí být ten Michal. On se na mě usmál. Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě a viděla jsem, jak se pod ním tvoří na koberci mokrá skvrna.
"Pane, nechcete si půjčit něco z oblečení po mém muži, jste úplně celý mokrý." řekla jsem a nebylo to ze strachu o koberec, spíše o jeho zdraví.
"Ne děkuji, jen se na chvilku ohřeji u ohně a potom se vám podívám na tu nohu, máte ji moc rudou a oteklou, na to že by se měla už uzdravovat. Běžte si z nohy umýt tu mast a poté ji doneste." řekl a u toho si prohlížel moji nohu.
"Jistě," řekla jsem "hned se vrátím. Počkejte zatím zde a já vám sem nechám poslat trochu svařeného vína a něco k jídlu, abyste se rychleji zahřál." zvedla jsem se a váhavě vydala nahoru do pokoje. "Jak mohl vědět o masti?", dumala jsem. Po cestě jsem řekla služebné, kterou jsem potkala na schodech, aby se postarala o toho pána, co je v knihovně. Nahoře v pokoji jsem si nohu odvázala a umyla, až vůbec nebyla mastná a ani cítit po bylinkách. Vytřela jsem si nohu do sucha, vzala mast a sešla dolů.
V knihovně už Michal uschnul, povečeřel a teď přemýšlel, co to je za mast, když vůbec nepomáhá, ale spíš ubližuje. Najednou uslyšel dutou rána přede dveřmi a hned tam vyrazil. Když otevřel dveře, ležela tam jeho hostitelka v bezvědomí a ze strachu vykřikl "Pomoc!"
Přiběhla služebná a ptala se, co se stalo, a chtěla zvednout paní ze země, ale Michal ji zadržel. "Počkejte, musím se na ni nejdříve podívat, co se jí vůbec stalo." Zevrubně si ji prohlédl a všiml si, že něco křečovitě drží v ruce, rozevřel jí dlaň a vzal jí z ruky kelímek s mastí. Otevřel mast, přičichl a zhrozil se "Vždyť tohle je Rulík Zlomocný! Někdo se ji pokusil otrávit! Musíte ji ihned celou umýt, od hlavy až k patě, ale vezměte si k tomu někoho, aby jí hlídal jazyk. Kdyby ji zapadl tak se udusí."
Služebná zavolala, ať nachystají lázeň pro paní a zeptala se Michala, jestli by ji nepomohl a neodnesl do patra. Michal hostitelku vzal do náruče a odnesl, kam mu služebná ukázala, do ložnice a položil ji tam. Poté se vrátil do knihovny a vytáhl knihu o jedech, které si všiml a začetl se. Musí ji přece zachránit, je tak hezká, milá a mladá a kdo jiný by mu u krále dosvědčil, kdo jí dal tu mast, aby ho mohl označit za traviče a vyhnat z království. Nemohl však najít žádný protilék, našel akorát průběh otravy a úmrtí v bolestech. Služebná mu přišla říci, že paní už je po koupeli a leží v posteli a rovnou se ho zeptala, jestli paní dokáže pomoci.
"Myslím, že ano, v masti toho nebylo moc, maximálně pět, nebo šest kuliček a smrtelných je deset. Akorát musím sehnat protijed, jinak by se mohla uzdravovat dlouho a možná ne úplně a to určitě travič chtěl." řekl, otočil se na patě a běžel ven. Vzal si ve stáji koně a jel městem až za město do vsi k svojí matce. "Mami." volal už z dálky.
Kořenářka vyběhla z chaloupky a ptala se, co se stalo. Vše ji ve stručnosti vypověděl a zeptal se jí, jestli neví protijed. Odpověděla, že ví a dokonce má, přesto že je z ciziny a není ho moc. Našla v domečku na polici kelímek a podala mu ho. Dal jí měšec plný zlatek, které ji beztak nesl, naskočil na koně a jel zpět na hrad.
Na hradě už na něj netrpělivě čekali, jelikož paní v obličeji rudla a její tep se už skoro nedal nahmatat. Konečně vpadl do pokoje a nechal si podat lžíci a svařené víno. Nasypal do vína obsah kelímku, zamíchal a po lžičkách ho vpravil do nemocné.
"Pár hodin, nebo dnů bude spát, radši bych tu zůstal, abych na ni mohl pro jistotu dohlédnout. Mohl bych?" zeptal se.
"Po tom co jste pro naši paní udělal i pro nás, musíte zůstat. Někdo by měl napsat i do krejčovství a králi a mi jaksi nikdo neumíme psát, nemohl byste jim napsat vy?" zeptala se pokojská.
"Jistě a rád. Nechcete se třeba naučit psát a číst? Moc rád bych vás učil."
"Moc ráda, vždy jsem toužila být písařkou, ale nechtěli mě vzít do školy, protože jsem jenom dcerou rolníka." odmlčela se a pak začala opět mluvit, ale o něčem zcela jiném, o své paní. "Naše paní umí psát, číst a celkově je velice vzdělaná. Většinu se ale naučila až tady, chodil za ní mnich a učil ji. Toho jí zařídil její zesnulý manžel, byla to prý jediná podmínka jejich sňatku, ona na tom trvala. Poté jednou odjeli na královskou audienci a do rána se nevrátili. Byl akorát poslán list, že náš pán se pokusil zabít krále, ale omylem bodl do své ženy a že pán bude další den popraven i s celou svojí rodinou i s rodinou naší paní, na Velkém náměstí v Brně. Paní je prý v dobrých rukou a hojí se dobře. Měla velké štěstí, že to přežila. Za pár dní přišel další dopis, že se král rozhodl nechat ji žít, z čehož jsme měli velkou radost. A před nedávnem došel třetí dopis, poslední. Stálo v něm, že se paní probudila a cítí se dobře, akorát potratila. Pak ještě že se jí dostalo té pocty pracovat u krále, patří jí hrad a že má přání spálit všechny pánovy věci a manželskou postel. A brzy se vrátí domů. Už jsme se na ni těšili mi i v krejčovství, protože jim dělá návrhy na šaty a zákazníci ji mají rádi. A tak jsme všechno nachystali a už jen vyhlíželi z věže, kdy paní přijede. Je moc hodná a přátelská, nezaslouží si zemřít, to její manžel si to zasloužil." podotkla a zamyslela se, myslel jsem, že už ani nic neřekne, ale nakonec: "Jsem ráda, že jste tu byl a zachránil ji." řekla, setřela slzu a otevřela dveře hned vedle komnaty paní. "Tady můžete zůstat. Vyhovuje?" zeptala se.
Oněměl jsem úžasem, místnost byla překrásně uspořádána. Obsahovala vše, aby se za ni chemik, nebo lékař nemusel stydět. Byla plná baněk, chemických sloučenin, bylinek, odvarů, mastí, ale nejvíce místa zaplňovaly knihy, byly všude, na zemi i na posteli, která byla velice pohodlná, nic jiného tam nebylo. Byl jsem nadmíru spokojen, takto bych si pokoj zařídil i sám.
"Děkuji je dokonalý, teď kdybyste mi ještě poradila, jestli bych někde nesehnal nějaké oblečení?" zeptal se a s úsměvem ukázal na svoje zablácené oblečení.
"Jistě pane, donesu vám nějaké po zesnulém pánu a jistě jste unaven, klidně se vyspěte, já zatím paní klidně pohlídám, a kdyby se něco dělo, tak pro vás přijdu." řekla a odešla.
Byl jí velice vděčný, opravdu se mu chtělo spát a musí přeci nabrat sílu na zítřek. Proto se zul, sundal si kalhoty a lehl pod peřinu a jen co dolehl, tak spal. Ani neviděl, jak přišla komorná s oblečením, položila ho na židli a zase potichu odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama