6. Audience a atentát

23. srpna 2017 v 22:20 | Suzy |  Strach a Láska
Když jsem se další ráno vzbudila, Vladimír vedle mě neležel. Byla jsem smutná, že ráno neprobíhá, tak jako každé před tím. Ležela jsem na zádech a přemýšlela o audienci, která se měla konat dneska. Nakonec jsem přece jen vstala a šla do komnaty za Terezkou, aby mi pomohla se obléci. Sešla jsem dolů a poslouchala, jestli ho nezaslechnu. Slyšela jsem jen šramot, jak nahoře Terezka uklízí. Rozhodla jsem se, že půjdu na něho čekat do rozsáhlé knihovny a najdu si knihu, která by mě na tu dobu zabavila. Chvilku jsem procházela knihu za knihou, až jsem našla knihu, která se jmenovala Proměny od básníka Publius Ovidia Naso a sedla si s ní v knihovně do křesla a dala si nohy na podnožku. Když jsem už byla za půlkou, vtrhl do knihovny Vladimír a začal na mě křičet, proč už nejsem oblečená? V klidu jsem založila knihu koženou záložkou a položila ji na stolek. Když jsem tak učinila, vstala jsem a popošla těch několik kroků, které nás s Vladimírem ještě dělili. Když jsem k němu došla, začala jsem mu klidným hlasem vysvětlovat, že mi nikdo neřekl, kdy odjíždíme. Už mírnějším hlasem mě poslal nahoru, ať se převleču, že už brzy vyrazíme. Vyběhla jsem schody po dvou a rychle se převlékla do šatů na audienci. Když jsem byla dostatečně upravená, sešla jsem zase dolů. Vladimír se tvářil spokojeně a vzal mě za rámě. Spolu jsme došly před hrad a nastoupili do kočáru. Pomalu jsme začali ujíždět směrem k městu na hrad Špilberk, ve kterém se král prozatím ubytoval. Nikdy tu nepobyl více jak jeden měsíc i když byl hrad postaven, jako přední královský hrad na Moravě. Když jsme dorazili k hradu, už byl jasně osvícen a zářil ve tmě. Byl to impozantní hrad. Už jsem se těšila, až budeme uvnitř. Kočár zastavil před rudým kobercem, který se táhnul až ke hradu. Kočí nám otevřel dvířka a pomohl mi vystoupit, poté seskočil z kočáru i Vladimír a ruku v ruce jsme vyrazili do hradu. Propletli jsme se hradem až do hlavního sálu, kde už tančilo množství párů, ale krále jsme nezahlédli. Poté co Vladimír pozdravil pár přátel, které jsem já ovšem neznala, vešel do sálu komoří, zaklepal holí o zem a ohlásil, že přichází: Český a Římsko-Německý král, hrabě Lucemburský a markrabě Moravský Karel IV. s manželkou.
Když komoří vypočítával královy tituly, poddaní se začali rozestupovat a vytvořili uličku k trůnům. Poté král vstoupil do sálu a ve svých letech vypadal úžasně a jeho mladá manželka Blanka z Valois vypadala po boku manžela překrásně. Moc jim to spolu slušelo. Společně dopluli k trůnům a usedli. Poté se seřadili všichni dvořané, knížata, hrabata, vyslanci a začala audience. Na konec řady jsme se postavili i mi. Když jsme se dostali ke králi, povstal a přišel si promluvit s mým manželem a seznámit se semnou. Ten však na nic nečekal, vytáhl zpod košile dýku a vrhl se na krále! Možná by ho i bodl, ale já jsem vskočila do rány a Vladimír tedy bodl mě. Když dýku vytáhl, svalila jsem se na podlahu. Stráže přiskočily a zneškodnily mého manžela. Ke mně zatím někdo přišel, zvedl mě a odnášel pryč. Než jsme opustili sál, omdlela jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama