5. Nečekané překvapení

23. srpna 2017 v 22:18 | Suzy |  Strach a Láska
Ráno, proběhlo tak jako předešlého dne. Když jsem sešla na snídani a otevřela dveře do jídelny, stál tam nějaký postarší muž. Otočila jsem se a chtěla nenápadně zmizet, ale ten muž mě zavolal, abych k němu přišla. Otočila jsem se tedy zase do místnosti a vrátila se. Když jsem k němu přišla blíž, poznala jsem v něm učitele Aloise, který mě učil již předtím. Byla jsem šťastná, že ho opět vidím, ale zároveň jsem se styděla, že jsem ho nepoznala. Pár minut jsme se bavili o něm a o mě. Poté přišel Vladimír a oznámil mi, že tohle je můj domácí učitel, kterého mi slíbil již před svatbou. Byla jsem tak ráda, že jsem ho musela obejmout. Alois přede mnou prohlásil, že jsem byla jeho nejlepší žačka a že teď ve třídě nikdo nedává pozor, že se nudí. Proto se vydal mě hledat již včera, potkal prý, ale jen Vladimíra, s kterým se domluvil, že mě bude učit doma každé odpoledne. Hned jsem se s Aloisem přemístila do knihovny, kde každé odpoledne ve dvě hodiny začala moje výuka a trvala do pěti. Nejdříve jsme začali probírat matematiku, češtinu a dějiny. Poté přišla na řadu přírodověda, chemie a jazyky. Z jazyků němčina, polština a uherština. Postupovala jsem rychle kupředu, za tři týdny mě naučil vše, co znal. Mezitím jsem, každé dopoledne chodila do práce ke krejčové. Nejdříve mě zaučila na stavu, poté prodeji a nakonec účetnictví. Od brzkého rána jsem byla v práci a tkala, šila, nebo navrhovala šaty. Ani jsem si nevšimla a příjezd krále se přiblížil. Další den mi Vladimír řekl, že bych měla zajít pro šaty, boty a diadém, které jsem si nechala vyrobit, účet prý již vyrovnal. Vyjela jsem tedy z hradu na svém koni do města. Nejdříve jsem si zašla pro šaty, ty mi padly dokonale a žádné úpravy nebyly nutné, u bot to bylo těžší, nebyly totiž ještě dokončené, diadém byl dokonalý. Vyzvedla jsem vše, co bylo třeba a jela zpět. Vladimír mi řek, že mě chce vidět v tom, v čem půjdu ke králi. Převlékla jsem se tedy a ozdobila a sešla dolů. "Proč jsi bosá?" zeptala se mě "Boty ještě nebyly dokončené." odpověděla jsem "Počkej chvíli." řekl a odběhl. Sedla jsem si tedy na schod a čekala. Neseděla jsem tam ani dlouho, nanejvýš deset minut a přišel zpět a v ruce měl moje nové boty. Nic jsem neřekla a obula se. Hleděl na mě s obdivem a překvapením. "Moc ti to sluší, vše ti schvaluji." poklonila jsem se a tím mu poděkovala. Přišel ke mně a vášnivě mě políbil. Byla jsem šťastná, že jsem si vzala tak dobrého muže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama