Když jsem se ráno probudila, už byl vzhůru, držel mě v náručí a zálibně se na mě díval. Gordana, jak jsem svou novou psí kamarádku pojmenovala, nám ležela u nohou. Nahnula jsem se k manželovi a políbila ho. Vysvětlil mi, že se mám jít obléci do komnaty, už na mě čeká komorná, která mi pomůže se ustrojit. Koupit mi prý i pár nových šatů, abych mohla nosit něco hezčího. Počká na mě prý pod schody. Poté jsme vstali. Oba jsme se šli obléci, já do své komnaty a on do své. Za mnou do dveří, vběhla také Gordanka.
Když jsem otevřela dveře, byly na asi deseti židlích připravené desatery šaty i s botkami, nebo jinými doplňky. U jedněch jsem zahlédla i kuši a u jedněch i můj nový meč. Uprostřed místnosti stála menší osůbka s černými kudrnatými vlasy. Představila se mi jako Tereza.
Pomalu jsem obcházela místnost a prohlížela si různé šaty, které tu byly. Vybrala jsem si tedy jedny volné bílé šaty se zlatým pásem těsně pod ňadry a zlaté sandály. Měla jsem chuť cítit se volně, proto jsem zvolila jen volný oděv bez šperků. Také jsem se domluvila s Terezkou, že dá pozor na Gordanku, přece za mnou nebude běhat celý den. Opustila jsem komnatu a pomalu scházel ze schodů dolů. Dole pod schody na mě opravdu čekal Vladimír. Měl na sobě také jen volné kalhoty a bílou košili. Zhodnotil můj oděv pohledem, a když jsem za ním sešla dolů, vášnivě mě políbil. Vzal mě za ruku a pomalu mě provázel po celém hradě, komnatu po komnatě. Byla jedna hezčí než druhá a v každé byla váza s květinami, nebo aspoň květinový vzor. Určitě to zařizovala Vladimírova matka. Po několika desítkách pokojů jsme došli do jídelny, byla tam prostřena lehká snídaně, chleba, máslo, šunka, med a čaj. Na konec jsem se rozhodla pro chleba s máslem a šunkou. Vladimír si dal chleba s medem. Divila jsem se, že s námi nesnídá Vladimírů otec, musela jsem se na to Vladimíra zeptat. Řekl, že má moc práce, ohledně toho, že má král přijet na hrad Špilberk. Musí nechat upravit hrad a přichystat audienci pro jeho veličenstvo. "To mi připomíná, Leno," podotkl "musíme ti na audienci koupit nějak nové šaty, abys na audienci u krále vypadala dobře." "To si nemohu vybrat jedny z těch, které jsi mi koupil už ty?" zeptala jsem se nevěřícně. Vladimír se na mě zadíval a vypadalo to, jakože přemýšlí. "Já jsem myslel, že si chceš šaty nechat ušít sama v tvé nové práci. Můžeš si je navrhnout, jak budeš chtít a také k nim musíš sehnat boty a diadém. A tomu já nerozumím." byla jsem mile překvapena, že uhodl, jak jsem se rozhodla ohledně krejčovství, ale spíš mě trápilo, že bych se měla naučit etiketě a konverzaci na vyšší úrovni, než jsem byla zvyklá, když jsem teď vážená paní. "Vladimíre," zeptala jsem se "neměla bych se nejdříve naučit etiketě, než budu moci s tebou na audienci ke králi?" "No vidíš, na to bych zcela zapomněl." vyhrkl "Král má, ale přijet až za tři týdny a tak máme ještě spoustu času. Půjdeš si nejdřív sehnat šaty a každé odpoledne dvě hodiny tě budu učit etiketu a konverzaci." "Jen týden, to přece nemohu stihnout, vždyť těch pravidel je tolik." posmutněla jsem. "Ne neboj se, jsi přece učenlivá, to hravě zvládneme." při těch slovech obešel stůl a zezadu mě objal. "Mám, ale jednu podmínku." prohlásila jsem "chci na tu zkoušku jít sama nikým nehlídaná, nechtěla bych ztratit tehdejší volnost." "Pro tentokrát, by se to dalo nějak zařídit. Dobře, ale brzo se vrať." "Vyrazím hned, jak se převléknu." Políbila jsem ho a vydala se zpět do komnaty. Opět jsem obcházela šaty a přemýšlel, které si mám teda obléci. Pojedu na koni a budu tam jen chvíli, tak snad tyhle. Ukázala jsem na zeleno-bílé šaty s dlouhými rukávy, širokou sukní a kapucí. Aspoň mě nebude nikdo obtěžovat. Terezka mi pomohla je obléci a já zamířila dolů z hradu a ven do konírny. Ve stáji jsem našla svého koně s novým sedlem a uzdou, nasedla jsem a vyjela z vrat dolů do města. Nejela jsem ani moc dlouho a byla jsem před krejčovstvím. Uvázala jsem koně a vešla dovnitř. "Dobrý den," pozdravila jsem "potřebovala bych do týdne nové šaty na audienci u krále." zavolala jsem. Za chvíli přišla Evženie, pozdravila mě a začala se ptát na obvyklé věci. Jakou bych chtěla barvu, druh látky a nařasení. Z mnoha látek jsem si vybrala červený a bílý samet a zlatou krajku. Vysvětlila jsem jí, jak si je představuji, ale ona mi nerozuměla. Vzala jsem si tedy od ní kousek papíru a brk, načrtla šaty a na nich jí vysvětlila, jak mají vypadat, dokonce jsem se rozhodla vylepšit je věncem se závojem. Byla nadšená z mého nápadu. Řekla mi, že míry už má a více se nemusím obtěžovat a šaty si mohu přijít vyzvednout za tři dny. Domluvila jsem se s ní ještě, kdy přijdu do práce, poděkovala jsem jí a vyšla z krejčovství. Hned vedle byl krámek s obuvnictvím, vešla jsem tedy dovnitř a vysvětli ševci, jak mají boty vypadat a na jakou příležitost jsou. Řekl, že za tři dny budou ušity. Takto jednoduše jsem to vyřešila i u zlatníka. Hned pochopil, co po něm chci a dal mi i stejný čas vyzvednutí objednávky. Mohla jsem se tedy vrátit ke koni a na hrad. Když jsem se vrátila ke hradu, čekal na mě již Vladimír. Řekl mi, že se mám převléci a mám za ním přijít do knihovny, kde mě bude učit. Když jsem vyšla po schodech do komnaty, čekala na mě již Terezka a Gordana spala v křesle. Našla jsem si šaty, ve kterých se budu cítit dostatečně pohodlně, abych se v nich mohla učit. Byly černo-červené se vzorem a výstřihem. V nich oblečená jsem se přemístila do knihovny. Vladimír na mě již čekal. Byl oblečen ve stejných barvách jako já. Byla jsem ráda, že budu mít svoji první lekci a to, že mě bude učit právě on. Jelikož byl čas oběda, začali jsme stolováním. Vedle mého talíře ležely tři vidličky, tři nože a čtyři lžičky. Každý měl jiný tvar nebo velikost. Postupně mi začal vysvětlovat, které jsou na salát, které na rybu, polévku, nebo dezert. Byla jsem z toho celá zmatená, ale rychle jsem to pochopila, pokud někde nebudou jinak zpřeházené, měla bych to zvládnout. Poté jsme přešli ke konverzaci, držení těla, gest, správnému účesu, oblékání a různým způsobům zdravení. Za jedno odpoledne mě vše naučil do té míry, abych před králem obstála a nezpůsobila pohromu. Po pár hodinách přijel Vladimírův otec a mohli jsme zasednout k večeři se všemi lžícemi, noži a vidličkami. Po večeři Vladimírův otec prohlásil, že jsem připravena. Poté se ujal slova Vladimír a řekl mi, že ráno pro mě má překvapení. Moc jsem se těšila na ráno, ale ještě mě čekala další překrásná noc.

