Komorná mě doma připravuje na svatbu. "Moc se těším Vinni." Svěřuji se pomocnic, která mi pomáhá do šatů. "To věřím paní, moc vám to spolu sluší." Lehce se pokloní "Děkuji Vinni" Najednou slyšíme, že na zápraží něco rachotí, lekly jsme se, až jsme nadskočily. Někdo zaklepal na dveře. Vinni se šla podívat, kdo to je. Byl to kočí a s překotem nám sděloval, že se trochu opozdil a že máme zpoždění. Rychle jsme vyšly a já strnula úžasem a musela se opřít o rám dveří. Kočár byl překrásný. Byl celý bílý a posetý rudými růžemi. Koně byli také bílí s šedými dlouhými chlupy přes kopyta. Celý jejich zjev byl dokonalý. Kočí už nám otevřel dvířka a tak jsme rychle nastupovaly. Když jsme obě usedly, kočí za námi opět zavřel a vyskočil na kozlík. Poté jsme s ohromující rychlostí vyrazili z vrat. Výhledy se za oknem míjely a my letěli krajinou jako blesk. Ani jsem si nevšimla, kdy jsme vjeli do města, ale najednou jsme stáli před kostelem. Lokaj mi otevřel dvířka a pomohl mi vystoupit. Zběsilou jízdou kočího jsem měla rozcuchané vlasy, Vinni hned přiskočila a upravila mě. Poté jsem se nechala klidně vést po červeném koberci do kostela. Kolem koberce se shromáždilo celé město a všude se ozývalo volání štěstí, ale šeptem se lidé ptali: "Proč si vybral zrovna ji? Ve městě je plno jiných krásnějších dívek." Ale já si jich nevšímala a zvolna kráčela ke kostelu. Vybral si mě přece pro to, že jsem celkem chytrá, průbojná a dobře stavěná abych porodila syna, aspoň jsem si to myslela. A tak jsem v klidu došla až před oltář. Stála jsem vedle svého snoubence a usmívala se a on mě držel za ruku. Byla jsem šťastná. Když mi řekl, abych mu podala ruku, aby mi navlékl snubní prsten, nečekala jsem, že zásnubní nepřekoná, ale stalo se. Byl překrásný, tenký stříbrný kroužek a do něj byl zasazen modrý diamant. Koukala jsem na Vladimíra s úžasem a překvapení, že jsem skoro přeslechla kněze, jak se mě ptá, jestli si Vladimíra chci vzít. Po svatbě jsme všichni i s pozvanými hosty odjeli na hrad na svatební hostinu. Když jsme dorazili na hrad, předali nám hosté svatební dary. Já jsem jich dostala nejvíce. Zde je jejich skromný výpočet: malý střední stříbrný pudl, krásného koně a meč. Vladimír dostal také nového koně a dýku. Dýku dostal od svého otce, a když ji mě v ruce, jeho úsměv se na chvilku zamračil, ale hned to bylo pryč. Brzy jsem na to přestala myslet a užívala si zábavu a tanec s manželem. Poté vypukla svatební hostina, kde byla podávána samá vybraná jídla a s manželem jsem protancovala půl noci. Když konečně odjeli poslední hosti, tak jsme konečně mohli odejít do svatební komůrky. Noc proběhla tak jak jsem si to vždy představovala.

