close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

2. Pochyby a nová práce

23. srpna 2017 v 22:14 | Suzy |  Strach a Láska
Až teď začínám přemýšlet, jestli mě nechce k něčemu jenom využít. Proč si opravdu nevybral někoho jiného, ale zrovna mě? O tom jsem přemýšlela, když jsem drhla podlahu. Najednou někdo vpadl do domu bez zaklepání a v zabahněných holinkách. Prudce jsem vzhlédla. Chtěla jsem zjistit, kdo to je? Ale když jsem spatřila Vladimírova otce, oněměla jsem. Tak vážená návštěva a já tu klečím na zemi s hadrem v ruce. Rychle jsem vstala. On mě při tom nespouštěl z očí.
,,Podej mi levou ruku." pravil.
Otřela jsem si je do zástěry a napřáhla ruku. Uchopil ji a přitáhl blíže k sobě. Když uviděl, jak se mi na prsteníčku blýská zásnubní prsten, objal mě a políbil na čelo. ,,Jak se jmenuješ vyvolená mého syna?" sklopila jsem oči a pípla ,,Lena, pane."
,,To je hezké jméno, po matce." řekl mi.
Že by znal mou matku? Také jsem se ho na to zeptala a on se začal smát a odpověděl: ,,Jistě že, byla to nejkrásnější a nejlepší pradlena v celém kraji."
To mě ohromilo, že by mě její krása minula? Nestačila jsem o tom dlouho přemýšlet, jelikož vévoda mluvil už dál.
,,Sám jsem si ji chtěl vzít, ale její otec to bůh-ví proč nechtěl. Nakonec se zamilovala do tvého otce a vzala si ho. Já si nakonec taky našel dívku z lidu. Jmenovala se Alexa, měla dlouhé rovné zrzavé vlasy a taky zelené oči, které uměly okouzlit. Byla prostě překrásná." povzdechl si. ,,Vladimír po ní ty oči podědil. A to mi stále připomíná, že jsem ji mohl určitě nějak zachránit, ale to už jsem moc odbočil." Co se Vladimírově matce stalo? Musím o tom potom popřemýšlet. Najednou jsem si vzpomněla na dobré mravy. ,,Omlouvám se, jsem neslušná. Nechcete něco k pití? Po tak dlouhé cestě." Vladimírův otec mávl rukou. ,,Nemám na to čas. Už budu muset jet, jen jsem chtěl vidět nastávající snachu z blízka."
Poklonil se, rozloučil a zmizel. Když odešel, šla jsem domýt tu podlahu. Jen jsem namočila hadr do kýblu s vodou, vpadly do místnosti další zabahněné holínky. Poznala jsem, že to není Vladimírův otec, měli totiž jiný odstín hnědé. Byly tmavší! Naštvaně jsem vzhlédla, kdo že mi to zase špiní podlahu. Tentokrát to byl Vladimír osobně a hned na mě: ,,Co po tobě chtěl můj otec? Mluv!"
Třásla jsem se po celém těle a klopila oči. Pomalu a potichu jsem začala hovořit, proč tu byl jeho otec a co vše říkal. Pomalu se Vladimír uklidňoval, a když jsem domluvila, tak se už zase usmíval.
Tuhle jeho tvář mám raději, rozhodla jsem se, že ho v manželství nebudu moc rozčilovat.
Vladimír se mi začal omlouvat, že to zprvu tak nemyslel. "Promiň, zlost na otce mě zaslepila, už se to nestane. Úplně jsem zapomněl, že pro tebe mám překvapení. Vezmeme se už zítra!" zděšeně jsem vyjekla. ,,Co tě to napadá?! Nemám napečené svatební koláčky, myrtu pro svatebčany, objednaný kostel a rozeslané pozvánky. To nejde…" těžce jsem dosedla na židly a rozvzlykala se ,,Počkej neplač," těšil mě snoubenec ,,vše už je zařízeno. Akorát se mnou pojedeš do města, vzít míru na svatební šaty. Tak se upokoj." Začala jsem si utírat oči do zástěry. ,,Cože?! Opravdu? Jak jsi to stihl za jeden jediný den?" zeptala jsem se nevěřícně.
,,Měl jsem pomocníky. Svého a tvého otce, kuchaře, zahradníky, zlatníka, kováře, koňaře a …"
Nyní jsem mu vpadla do řeči: ,,Na co koňaře a kováře?! Jak se mám za jeden den naučit jezdit na koni ve svatebních šatech?" pohlédla jsem zoufale na Vladimíra, ale on se jen usmál: ,,Kdybys mě nechala domluvit. Řekl bych že, a vozku, pojedeš kočárem."
Uf to byla úleva a začala jsem se ba i těšit, moje první jízda kočárem. Vladimír mě vyvedl z chalupy a nasedli jsme na koně. Tentokrát jsme cestou prohodili sotva pár slov. Byla jsem totiž uchvácena, jak rychle jedeme. Vladimír dojel ke krejčovství, kde bylo napsáno: "Výjimečně zavřeno." Ale on v klidu zaklepal a dveře se otevřely. "Jak to?" ptala jsem se sama sebe a zeptala jsem se na to i nahlas.
"Přemluvil jsem krejčovou a švadleny, aby dnes nikoho jiného nebraly. Protože to potřebujeme tak narychlo, aby to stihly ušít." vešly jsme dovnitř.
Bylo tu hezky a klid. Pohovky po stranách, uprostřed štokrle. Za pár minut jsem se měla dovědět, proč je to tak zařízeno.
"Drahoušku, já tě tu nechám, vyber si, jaké šaty chceš mít. Buď obyčejné bílé, nebo se zlatem či stříbrem, bez vlečky nebo s. Je to úplně v tvých rukou." řekl Vladimír. To byla jediná věc, kterou mě nechá na tu svatbu zařídit úplně samotnou. Pak zavolal: "Paní krejčová? Už jsme tady." Krejčová vplula do místnosti. "Může si vybrat, co chce. Za 2h se vrátím a ukážete mi, co jste spolu vymyslely. Nezapomeňte však, že se ta svatba bude konat před celým městem. Musí být dokonalé." řekl jí a odešel. Krejčová se mi představila jako Evženie. "Tak začneme tím, že si vás přeměřím." zamkla vchodové dveře a zatáhla závěsy "Svlečte se do spodního prádla a stoupněte si na stoličku." rozkazovala, když zapalovala louče, aby viděla na metr. Potom, když si mne přeměřila, začala mi ukazovat druhy látek, krajky, knoflíčky, perličky, nabarvená pírka,… různé barvy i velikosti.
Zkoušely jsme různé varianty, až jsme vymyslely ty nejkrásnější šaty na světě. Byly jen na tenkých ramínkách, celé světle modré až bílé s páskem pod ňadry, pošité stříbrnými plíšky. A aby mi nebyla zima, tak i do barvy pás, který byl volně přes ruce. Závoj byl ale trošku potíž, nemohla jsem si dlouho vybrat. Jestli mám zvolit délku podle mého nebo jeho stavu. V tom mi moc pomohla Evženie. Vysvětlila mi, že já si ho beru a to mě přesune do jeho stavu. K vyšším stavům se hodili dlouhé závoje až po kolena. Čím delší, tím lepší. Tak jsme ho naměřily, až mi byl lehce pod kolena, abych při cestě do kostela nebo z kostela nespadla. Ještě aby vše schválil Vladimír. Zatím jsme si s Evženií daly sklenici vína a u toho si popovídaly o chystané svatbě a nakonec i noci. Když totiž zjistila, že nemám matku, tak se mi jala vysvětlovat "co a jak." Já jsem jen valila oči a tváře mi jen hořely. Po asi hodině, co jsme si povídaly, přijel Vladimír. My jsme mu ukázaly nákresy, látky a nakonec i cenu. Vladimír byl nadšený "To je perfektní. Přesně takhle jsem si je představoval. Je vidět přesně to, co má být vidět. Jste velice schopná Evženie." Evženie zčervenala "Ani jsem moc neudělala, pane, to vše vaše paní. Já jsem jí jen poradila ohledně závoje." Vladimír se na mě obdivně podíval, mezitím ale Evženie už pokračovala "Kdyby pánu nevadilo, vzala bych ji do učení. Má přímo oko a smysl pro módu a barvy." Vladimír nadzvedl jedno obočí, pak se zasmál a řekl: "Ať se moje nastávající rozhodne sama." "Já si to ještě rozmyslím." řekla jsem překvapeně a zároveň nadšeně, už jsem se nemohla dočkat, až ji řeknu své Ano.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama