Hřbitov - strom - bílá říza

10. dubna 2017 v 1:07 | Suzy |  Sny
Někdy se bojím zavřít oči. Bojím se totiž, že už je neotevřu. Buď zapomenu, jak se to dělá nebo se stane to, co v mém snu. A to, že umřu…

(obrázek nepřesný, tak hubená opravdu nejsem) Smějící se

Jednou jsem si šla po ulici, už ani nevím kam, jen si pamatuji, že jsem mrkla. Přišlo mi, že jsem měla zavřené oči neskutečně dlouho. A když jsem je poté otevřela. Stála jsem na hřbitově po kotníky v mlze. V první chvíli jsem se snažila jen zvednout nohu z mlhy na zemi a to, že jsem na hřbitově, mi vůbec nepřišlo divné, ani to, že je hluboká noc a já jsem tu viditelně úplně sama. Zvednout nohu z mlhy se mi nedařilo, byla k ní snad přilepená nebo co. Bylo to děsivé. Když jsem konečně zvedla oči od země, nějak jsem si konečně plně uvědomila, kde jsem. Nejhorší ale bylo to, co jsem měla na sobě. Vím, je divné se tím zabývat za daných okolností… Ale bylo to opravdu strašné. Každý kdo mě zná, ví, že nejsem žádná hubená modelka, ale kus ženský. Takže když si mě představí v bílé říze, pukne smíchy… Pak mi to, ale najednou všechno docvaklo a začala jsem se pomaličku rozhlížet kolem sebe. Byla jsem opravdu na hřbitově, ale nesmím zapomenout podotknout, že na velmi hezkém hřbitově. Udržovaný, upravené cestičky, sestříhané keře a u každého hrobu byla svíčka. Úplně jako by je zrovna někdo zapálil. Začala jsem se pomalu procházet. Nebyl to velký hřbitov a tak jsem brzo došla k bráně ven. Když jsem se ale snažila sebevíc, nemohla jsem jí projít ven. Nebyla pro mě vůbec dosažitelná. Když jsem to tedy po pár pokusech vzdala a došla na druhý konec, konečně jsem pochopila. Stála tam totiž statná lípa a pod ní byl jediný hrob. Nebyla na něm svíčka. A bylo na něm jediné jméno. Bez data. Jen se symbolem růže. A to jméno, bylo moje jméno…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama