Listopad 2015

Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman - Host

26. listopadu 2015 v 11:15 | Suzy |  Knihy

Děti či dospěláci? Pro koho je určena?



Bláznivá babička, kdo by ji nechtěl? Já jednu takovou mám, ale přece jen ještě není tak bláznivá, jako ta z knihy. Proto nejspíš dokážu lépe pochopit vnuččiny pocity.

Opravdu dobrý příběh, jen se musím opravdu zamyslet nad tím, pro koho to vlastně je? Připomíná mi Malého prince. Ten je taky řazen mezi dětskou literaturu, ale dítě nemůže nikdy pochopit tu hloubku myšlenky, která v ní je, jako dospělák. Stejně jako v Babička pozdravuje a omlouvá se.

Celý příběh je o Else a babičce. Každá z nich je v něčem jiném než ostatní. Elsa je velmi chytrá, má vlastní fantasii a nemá žádné kamarády, děti ji nemají rády. Jediná její kamarádka je babička, která ji vypráví skvělé příběhy, a mají spolu vlastní tajnou řeč. Babička je zase možná trochu šílená a ráda si dělá z lidí legraci, ale hlavně vymyslela Miamas. V Miamasu se neplatí penězi, ale pohádkami a babička jich zná spoustu, dokonce tam Elsu pasovali na rytíře. Bohužel jednou babička, jak už to tak bývá, něco se změní, bohužel právě to, že babička umře. Else se zhroutí svět. Ovšem dostala od babičky úkol a ten musí vyřídit, tak neklesá na moc na mysli, i když ji to pekelně štve, protože se bez babičky nemůže dostat zpátky do Miamasu…

Touto knihou jsem se prokousávala, jen velmi těžce a tak mě potěšilo, že naše škola slavila 22 let výročí založení. Díky tomu, že jsem poslala fotku k tématu a nejspíš se jediná zúčastnila, jsem vyhrála CD, právě Babička pozdravuje a omlouvá se. Byla jsem nadšená a moc za ní děkuji Auditeka.cz, která knihu poskytla. Proto připojuji i recenzi na toto skvělé. Usmívající se

CD: namluveno je to opravdu skvěle, to se musí uznat paní Valérii Zawadské, možná trochu jen moc potichu, doprovodná hudba je taky fajn, ovšem je tak nahlas, že se to nedá poslouchat v MHD, pořád musíte ztlumovat hlasitost a když se mluví ho zase vyšroubovat, co nejvíc to jde. Ovšem jsem z CD a celkově příběhu nadšená.

Musíte si poslechnout alespoň kousek, abyste věděli, jak jsem si to zhruba užila já, proto vám sem dávám odkaz na audioteku.cz a přeji příjemný zážitek: http://audioteka.cz/babicka-pozdravuje-a-omlouva-se,audiokniha.html

Knihu, nakonec hodnotím dobře, i když mě příběh moc nezaujal, musím přece jen uznat, že na této knize něco je. Pořád máte nějakou hnací sílu, stále chcete vědět, jak to dopadne.
Proto jsem vlastně začala mít ráda čtení, něco mě stále hnalo na další a další stránku a ne jen kvůli tomu abych věděla, jak to dopadne nebo abych to dočetla. Šlo o knihu samotnou, šlo o to kouzlo, co pro mě měly knihy… Tato kniha Babička pozdravuje a omlouvá, mi to znovu připomněla, a proto pro ni mám nakonec jen chválu a vděk.

Pokus o vytvoření osobnosti ze sebe sama - Bolek Polívka

14. listopadu 2015 v 20:21 | Suzy |  Divadlo

To bylo super, je málo!!!



Scénář a režie: Luboš Balák/KOMEDIOGRAF
Hraje: Robert Mikluš
Druh: komedie pro silnější nátury
Kdy: 9. listopadu 2015
Kde: divadlo Bolka Polívky Brno
Délka představení: 90 minut
Cena: 220Kč,-

Musím uznat, že po dlouhé době první představení, které mě rozesmálo. Ještě že vedle mě seděli velmi hlasitě smějící se dámy, takže to nebylo poznat.

Hned na začátku jsme se všichni stali herci a cvičili vybržďování, kvílení gum, troubení a hlasitého volání VYFIČ. Poté nám různě v příběhu dával znamení a my křičeli a dělali pazvuky. Byla to veliká zábava.

Úvod do příběhu byl, že šel Jožin koupit kachnu do obchodu, kde ho následně přejede několik postarších paní s vozíky, jelikož upadne a omdlí. Když se probere, nesou ho dva hlídači z obchodu a "jemně ho pokládají na zem." Jožin se jich poté ptá, proč ho vynášejí z obchodu, oni tvrdí, že tam vůbec nebyl. Vznikne potyčka, kdo má pravdu. Přijedou policisté a Jožina odvezou za město a vhodí do škarpy s kopřivami. Když se Jožin pěšky vrací do města, narazí na hospodu, odkud ho stálí štamgasti vyhodí, i když má peníze. Je to přece jejich hospoda.

Poté následuje příhoda, jak jezdí na kole do práce, abychom pochopili, jací jsou dneska lidi.
Přišlo i na pár bodů, které bychom měli splnit, když chceme být osobnost. Ale ne osobnost jako Petr Čech, ale opravdová. Mezi ně například patří:
  1. VINICE - přestaneme snít o tom, že budeme bohatí a jednou budeme mít zámek a vinici
  2. PRACHY - zbavíme se všech peněz
  3. ZLÍ LID - nebudeme se stýkat se zlými lidmi
  4. SEX - rozejdeme se se všemi přítelkyněmi a nebudeme mít sex s manželkou
  5. DOBRO - začneme v lidech rozsévat dobro

Všechny ty body mi přišli dobré a jejich vysvětlení zábavné, až na prachy. Když totiž po nás Jožin začal házet koruny, dvoukoruny a pětikoruny, docela to bolelo. Zkuste si dostat pětikoruny do čela a uvidíte, že to není sranda.

Ovšem představení hodnotím velmi kladně a vřele doporučuji. Pan Robert Mikuláš to zahrál naprosto dokonale a jeho taneční variace byly k popukání. Scéna byla strohá, ale velmi výstižná.

Zde malá ochutnávka, abyste věděli, co vás zhruba čeká:

Je opravdu nejdůležitější konec?

5. listopadu 2015 v 20:47 | Suzy |  Články
Nedávno jsem se setkala s názorem, že recenzent by měl svoji práci vždy dodělat. Je to ale opravdu nutné? Někdy jsem četla nudnou knihu, někdy viděla sexistické divadlo, ale je opravdu mou povinností tu hrůzu vždy číst/vidět do konce?

Nedávno jsem odeslala dvě recenze, jednu na divadlo, druhou na knihu, obě akce jsem ukončila předčasně. Poté za mnou přišla moje profesorka a řekla, že to není správné, že jako recenzent mám povinnost dílo vždy dodělat. Když mě kniha nebaví, stejně ji musím dočíst. Pokud se mi z divadla chce zvracet, stejně musím vydržet až do konce. Vždyť ale i nedočtení či předčasný odchod je také názor nebo ne?

Co si myslíte vy?