Ostrov šedých mnichů - Michaela Klevisová - Motto

3. října 2015 v 0:12 | Suzy |  Knihy

Snesitelná recenze na nesnesitelnou knihu


Bylo, nebylo, měla se recenzovat audiovizuální verze této knihy a tak jen pro pořádek, se škola rozhodla, že se napíše recenze i na knihu a tak jsem se k ní dostala já. Do této knihy jsem nevkládala přílišné naděje, jelikož se mi nelíbila už od pohledu a hlavně ji nikdo jiný nechtěl…

Když vám řeknu, že jsem četla jednu stránku denně, pokud jsem se teda opravdu nepřemohla a nepřečtla jich takzvaně na ex deset, tak asi už z toho poznáte, že to opravdu nebylo nic moc pěkného, jsem se nakonec dostala na stranu 113 a řekla si, proč to vlastně čtu, když se mi to vůbec nelíbí a tak jsem se rozhodla vyplodit recenzi na základě těch málo stran z celku 376 stran.

Mohu vám také říci, že je to jediná kniha, co jsem si kdy vzala na recenzi nebo do ruky a nedočetla ji. Vždy bylo na knize něco zajímavého proč ji dočíst, ale tady bohužel ne. Není nijak moc tlustá nebo hezká, že by udělal dojem ani se nevešla do kapsy, neměla ani moc příjemný papír, že by se s ní člověk aspoň pomazlil, ne nic pozitivní na ní nebylo.

Samozřejmě ji může vzít do ruky někdo a ten řekne něco ve stylu: "Pane bože, tahle knížka je úžasná, tu jsem hledal celý život." ale můj případ to není. Přesto všechno jsem jí dala šanci.

Spousta, ale opravdu spousta postav a ta jména, těch tam bylo opravdu moc, jejich počtem překonala i Agathu Christie, která je počtem svých postav už známá, ale na rozdíl od Christie se nedají zapamatovat.

Tak něco málo k ději. Jak můžete vypozorovat už z názvu, děj se odehrává na ostrově Šedých mnichů, v knize se jmenuje Schiermonnikoog. Na začátku se dozvíte, že byla zavražděna nějaká žena a její dcera byla u toho, nakonec ji najde její manžel, který si o ni dělá starost. O nějaký ten rok později se rozhodne známý televizní reportér v důchodu, že opět rozjede svoji kariéru tím, že se rozhodne jet na Ostrov mnichů a vraždu vyřešit, ovšem je nalezen mrtvý… Dál vám děj nebudu popisovat, protože dál jsem nečetla.

Musím však aspoň něco pochválit a to popis krajiny a prokreslení postav, některé z nich bych si opravdu přála poznat.

Shrnutí je nejspíš to, že si můžete zkusit přečíst tuto knihu a třeba zjistíte, že je to zrovna váš šálek kávy, můj bohužel ne a k autorce se už určitě nevrátím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 4. října 2015 v 19:57 | Reagovat

To mi připomíná, jak jsem četla Mosty přes propast času. Měla jsem z toho podobné dojmy, ale mám za to, že jsem na čtení prý tak filozofické knihy byla ještě moc malá. Ale musím říct, že i teď po několika letech mě neláká dílo, kde autor postavy čísluje. Co je to prokrista za nápad? :D

2 Suzy Suzy | 4. října 2015 v 21:14 | Reagovat

Ony ty postavy nebyly číslované, spíš mají tak blbá jména, jako: Johan, Josef, Gwen, Eli, Lars, atd. a nedají zapamatovat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama