Říjen 2015

Báseň a vcítění

22. října 2015 v 22:44 | Suzy |  kroužek Tvůrčí psaní
Zadání:
  • napište báseň
  • vciťte se do neživé a obyčejné věci
  • napište to z jejího pohledu
  • a poté schválně hádejte, co jsem popisovala já? Smějící se schválně jestli to někdo pozná


RE-kabaret III. vydání - PREMIÉRA

22. října 2015 v 8:42 | Suzy |  Divadlo

Co to bylo?



Koncepce: Vojtěch Fatka
Účinkují: Jaromír Barin Tichý, Jiří Fretti Pfeifer, Lukáš Karásek, Florent Golfier, Jarka Sýkorová, Mirek Sýkora, Ondřej Klíč, Michal Chovanec, Filip Teller, Jiří Konvrzek, Jakub Foll a další hosté
Délka představení: 90 min. bez přestávky
Cena: 200,-

Tak už před divadlem jsem začala pochybovat, že zůstanu do konce, jelikož tam stáli "vojáci" a každého šlehli, takovou tou barevnou prachovkou na tyčce a to jsem se tedy pořádně lekla, už jsem i pomalu začala vymýšlet jak co nejrychleji zmizet.

Uvnitř jsem si sedla a sledovala, jak vchází vybraná společnost a cítila se tam trochu nepatřičně. Už podle toho jak byla vymóděna obsluha v šatně a u dveří, jsem poznala, že to bude velká sláva a začala se opět trochu těšit.

Když jsme vešli do hlediště a začali se usazovat, pořád kolem nás chodili šašci s košíky s jablky a stále rozdávali, jako by se nechumelilo. Proto pán, co seděl kousek ode mě, spokojeně okusoval jablko a viditelně mu moc chutnalo, protože jsem ještě večer našla ve vlasech jadýrko, jak mu lítaly od pusy. Když se konečně zhaslo, přišli na jeviště dva starší pánové a uvedli představení, které jak nám řekli, budeme ne jen vidět, ale i slyšet a cítit a začali rozstřikovat nad diváky voňavky ve spreji (jak jedna paní kousek ode mě správně připomněla, byly to spreje na WC). Když odešli, spustila se opona a objevilo se několik klaunů s cingrlátky kolem kotníků, ti chvilku poskakovali a tím jejich vystoupení skončilo. Poté přišel komik, co chvilku něco málo řekl, vyžádal si pusu od holky z publika a opět zmizel. Zhaslo se a rozsvítilo se jen kolo světla nad dvěma hudebníky, kteří začali opravdu příšerně nudně zpívat…

Dál už jsem to neriskovala a potichu se ve tmě vytratila, byla jsem tam 20 minut a opravdu mi to bohatě stačilo.

Nesmím zapomenout pochválit koncipienta Vojtěcha Fatku, ale stále se mi vkrádá otázka: "Opravdu nic nepil, když to dával dohromady?"

Jinak musím též pochválit herce, kteří do toho dali maximum a jimiž jsou: Jaromír Barin Tichý, Jiří Fretti Pfeifer, Lukáš Karásek, Florent Golfier, Jarka Sýkorová, Mirek Sýkora, Ondřej Klíč, Michal Chovanec, Filip Teller, Jiří Konvrzek, Jakub Foll a další.

A závěr? Vím, že jsem moc nechválila, ale jinak věřím, že se to někomu bude líbit, jelikož mnoho lidí měli dobré ohlasy, chválili vše, tedy kromě hudby. ;)

Ukázka Op-art

22. října 2015 v 8:35 | Suzy |  Články

Co je Op-art

Op-art (zkráceně z angl. optical art optické umění) je směr výtvarného umění, jenž se začal rozvíjet koncem 50. a počátkem 60. let 20. století.

Autoři op-artových děl využívají poznatky z geometrie, fyziognomie a optiky. Snaží se pomocí většinou černobílých geometrických obrazců, rastrů a vzájemně se překrývajících lineárních a plošných útvarů dosáhnou optické iluze pohybu, nestability.
Název op-art byl použit poprvé v roce 1964 při přípravách na výstavu The Responsive Eye (Reagující oko) v Muzeu moderního umění v New Yorku. Název je vlastně obdobou názvu jiného uměleckého směru Pop art.

Jedním z hlavních představitelů op-artu je maďarský výtvarník Victor Vasarely. Dále např. Bridget Riley, Jesús-Rafael Soto, Youri Messen-Jaschin, Richard Anuszkiewicz, Julian Stanczak nebo Carlos Cruz-Diez.

zdroj: Wikipedie


Můj pokus


edice Můj příběh - Egmont

22. října 2015 v 8:23 | Suzy |  Knihy

Malý vhled do historie



Spousta autorů, každý má přiděleno jedno téma z historie, na které píše, a ti všichni jsou schováni pod edicí Můj příběh.

Příběhy jsou velmi různorodé od dívky 1490 před naším letopočtem až po dívku z 2. světové války 1939-1940, samozřejmě jsou zastoupeni i chlapci i když jen v malém počtu. Pobavíte se u příběhu, který je psán formou deníku, sem tam i popláčete, ale jako bonus i něco naučíte. Je vždy zajímavé, jak se k tomu daný autor postaví a jestli to opravdu udělá tak zajímavé, aby to spíše mladšího čtenáře zaujalo a knihu si přečetl.

Jednotlivé díly:
  1. Egyptská princezna (1490 před naším letopočtem)
  2. Pompeje (78-79 našeho letopočtu) výbuch Vesuvu
  3. Římská invaze (84 našeho letopočtu) obsazování Římany
  4. Morová epidemie (1665-1666)
  5. Ve stínu gilotiny (1792) Francouzská revoluce
  6. Chudobinec (1871)
  7. Titanic (1912) zkáza Titaniku
  8. Zákopy (1914-1918) 1. světová válka
  9. Sophiina tajná válka (1939-1940) 2. světová válka

Deníky psané v korzetu - Katie MacAlister - BB/art

21. října 2015 v 12:39 | Suzy |  Knihy

Naprostá dokonalost



Pokaždé když projdu okolo této knihy, stále ji mám na nočním stolku, jelikož se nějak nemůžu rozloučit, asi si ji koupím, se mi po tváři mihne úsměv.

Perná, zábavná a trochu i poučná kniha, která má v sobě vše, lásku, sex, přátelství, historii, rodinné vztahy, duchy,…
Musím také pochválit dokonalou obálku, které se k obsahu knihy skvěle hodí.
Dílo je psáno formou deníku a na začátku každého zápisu je připsán, jaký je den (PO), potom datum, přesný čas a místo zápisu a nejspíš proto se čte prakticky samo. Pokaždé jsem se začetla a stránky postupně ubývaly, rychlostí blesku, ani jsem si skoro neuvědomovala, že čtu.

Svérázná, trochu tlustší, Tessa se dostane do reality show, kde se má chovat, jako by žila ve Viktoriánské Anglii, byla provdána za krásného vévodu Maxe a žila na zámku. S její nešikovností ovšem je jako "hrom do police" a proto se jí stane plno úsměvných situací. Vše zvládá, tedy někdy, musí se domluvit se služebnictvem a řešit různé problémy, dokonce i s duchy a proč prší slanečci. Také určité problémy má i se svojí dočasnou rodinkou a to dcerou, švagrem, švagrovou a dokonce i manželem a bývalou vévodkyní, po které převzala místo.
Samozřejmě by to jinak nešlo, kdyby se neobjevil nějaký ten sex a láska.

Dopadne to, tak jak by mělo nebo se přece jen něco lásce postaví do cesty?

Soutěž o audioknihu od audioteka.cz a SŠ KNIH

8. října 2015 v 22:27 | Suzy |  Články
Tak jsem se poprvé zúčastnila nějaké soutěže, a jelikož ji pořádala naše škola, tak jsem se i těšila na svoji první zkušenost. Zadání bylo jednoduché, jelikož škola slavila zrovna 22 let od svého založení, vyfotit knihu s číslem 22, (mohli to být mravenci, tečky, mohlo to souviset s knihou) ale taky nemuselo. Moc jsem se těšila, co vymyslím a hned jak jsem přišla domů, začala jsem přemýšlet, co udělám, ale nemohla jsem na nic kloudného přijít. "Nejlepší je, na všechno se dobře vyspat." tak jsem šla spát a tam se mi zdálo moje dílko, ráno jsem ho rychle naaranžovala a poslala. Nevím kolik lidí, se přesně zúčastnilo, bojím se, že asi málo a za normálních okolností bych nevyhrála, ale jsem moc ráda, že to nakonec tak dopadlo, moc jsem to potřebovala. Smějící se

A zde je mé veledílo:


Moc děkuji SŠ KNIH a audioteka.cz, že mě obdarovali tak hezkým dárkem jako je audiokniha Babička pozdravuje a omlouvá se a moc se těším na to, až si konečně sednu a pustím si ji.

Ostrov šedých mnichů - Michaela Klevisová - Motto

3. října 2015 v 0:12 | Suzy |  Knihy

Snesitelná recenze na nesnesitelnou knihu


Bylo, nebylo, měla se recenzovat audiovizuální verze této knihy a tak jen pro pořádek, se škola rozhodla, že se napíše recenze i na knihu a tak jsem se k ní dostala já. Do této knihy jsem nevkládala přílišné naděje, jelikož se mi nelíbila už od pohledu a hlavně ji nikdo jiný nechtěl…

Když vám řeknu, že jsem četla jednu stránku denně, pokud jsem se teda opravdu nepřemohla a nepřečtla jich takzvaně na ex deset, tak asi už z toho poznáte, že to opravdu nebylo nic moc pěkného, jsem se nakonec dostala na stranu 113 a řekla si, proč to vlastně čtu, když se mi to vůbec nelíbí a tak jsem se rozhodla vyplodit recenzi na základě těch málo stran z celku 376 stran.

Mohu vám také říci, že je to jediná kniha, co jsem si kdy vzala na recenzi nebo do ruky a nedočetla ji. Vždy bylo na knize něco zajímavého proč ji dočíst, ale tady bohužel ne. Není nijak moc tlustá nebo hezká, že by udělal dojem ani se nevešla do kapsy, neměla ani moc příjemný papír, že by se s ní člověk aspoň pomazlil, ne nic pozitivní na ní nebylo.

Samozřejmě ji může vzít do ruky někdo a ten řekne něco ve stylu: "Pane bože, tahle knížka je úžasná, tu jsem hledal celý život." ale můj případ to není. Přesto všechno jsem jí dala šanci.

Spousta, ale opravdu spousta postav a ta jména, těch tam bylo opravdu moc, jejich počtem překonala i Agathu Christie, která je počtem svých postav už známá, ale na rozdíl od Christie se nedají zapamatovat.

Tak něco málo k ději. Jak můžete vypozorovat už z názvu, děj se odehrává na ostrově Šedých mnichů, v knize se jmenuje Schiermonnikoog. Na začátku se dozvíte, že byla zavražděna nějaká žena a její dcera byla u toho, nakonec ji najde její manžel, který si o ni dělá starost. O nějaký ten rok později se rozhodne známý televizní reportér v důchodu, že opět rozjede svoji kariéru tím, že se rozhodne jet na Ostrov mnichů a vraždu vyřešit, ovšem je nalezen mrtvý… Dál vám děj nebudu popisovat, protože dál jsem nečetla.

Musím však aspoň něco pochválit a to popis krajiny a prokreslení postav, některé z nich bych si opravdu přála poznat.

Shrnutí je nejspíš to, že si můžete zkusit přečíst tuto knihu a třeba zjistíte, že je to zrovna váš šálek kávy, můj bohužel ne a k autorce se už určitě nevrátím.