Září 2015

autogramiáda Láďa Hruška

23. září 2015 v 19:22 | Suzy

Je dvě hodiny moc?


Kde: knihkupectví Dobrovský na Joštové
Kdy: 23. 9. 15
V kolik. 17:00

Tak jsem se opět osmělila a vyrazila s radostí na autogramiádu, pro jistotu o hodinu dřív, takže v 16 jsem byla na místě a dala si čaj. V 17 něco přišel Láďa, a že je tam moc dusno a půjde podepisovat ven. Chvilku se nikdo nehnul, všichni jsme čekali, že je to jen vtip. Když se ukázalo, že není, co se nestalo, všichni vybíhali ven, aby ukořistili nejlepší místo ve frontě. Já, jelikož nesnáším tlačení v davu, jsem z něj vystoupila a chvilku dělala, že si jen prohlížím nějakou knihu a poté je v klidu došla a stoupla si do fronty. Ve svém modýlku, alá jdu do divadla, jsem za chvilku dost zmrzala, a když mě potom ještě někdo hrubě vystrčili z mého místa ve frontě, už jsem toho měla plné zuby. Naštěstí jsem o ten podpis tolik stála, že jsem si stoupla na konec fronty a v doprovodu dvou skvělých dam, přečkala hodinu ve frontě. Když už jsem konečně stála tak šest metrů od něj, zachvátila mě panika: "Já to nedokážu." a řekla jsem to i nahlas. Dámy říkaly, že to zvládnu, ale jak pomalu přede mnou mizeli lidi, věděla jsem, že to teda opravdu ne. Přemluvila jsem jednu z dam, aby mi to dala podepsat a šla na konec fronty předstírat, že jsem teprve přišla. Tento "úskok" mi nakonec vyšel a já s podpisem a divokým bušení srdce poděkovala, jedním hlasitým děkuji a rychle zmizela.

Poučení pro příště: "Už nikdy v životě nepůjdu na autogramiádu sama."

Díky tomu, že byl venku, byl i vidět, tak pro vás mám i fotky:
  1. je ještě z Dobrovského
  2. první nával venku
  3. konečně ho vidím Smějící se
  4. konečný podpis s věnováním
Na jdete je v Galerie a poté Složka Láďa Hruška.Usmívající se

Ale jak jsem mohla soudit, je to velmi milý člověk a rád ses každým vyfotil. Doufám, že až příště bude mít autogramiádu v Brně, budu mít i více odvahy a pro podpis si půjdu osobně. Mrkající

Šťastní trosečníci - Nicola Marshová - Harlequine

21. září 2015 v 17:29 | Suzy |  Knihy

Můj první "brak" a jak to dopadlo?


Příběh vypráví o tom jak jsou najati dva lidé do reality show. Je to jedna PR pracovnice Kristi, která má nejraději svoje boty a sestru Meg a neteř Prue, pro které celý tento cirkus podstupuje a bývalá tenisová hvězda Jared, který si zranil koleno a založil centrum pro děti ze sociálně slabých vrstev a jde tam vlastně jen proto, aby centrum udělal propagaci, aby strávili týden na ostrově kvůli výhře 100.000$. Musí splnit několik úkolů, například chytit rybu, postavit stan a rozdělat oheň, fanoušci pro ně hlasují a bude vybrán ten nejlepší, který nakonec dostane výhru. Celou hru musí oba trosečníci psát na blog a Twitter svoje názory a pocity, jelikož show ještě nešla do televize. Bylo by to celkem zábavné, kdyby se ti dva neznali a nerozhodli se, si svůj dřívější vztah pořádně vyříkat, ať už před kamerou nebo mimo…
Jak to nakonec dopadne a kdo dostane výhru, se dozvíte, pokud si tuto "knihu" přečtete.
Na knize se mi líbily typy trosečníka na začátku každé kapitoly, které mě vždy velmi pobavili. Také je zajímavé sledovat, co si oba trosečníci myslí o tom druhé či o show a jejich názory jsou skoro vždy rozporuplné.
Proto ji hodnotím velmi kladně a z celého srdce vám ji doporučuji.

Upřímně vám toho vlastně kniha moc nedá, ale je hezké si aspoň na chvilku myslet, že svět je spravedliví a že nakonec spolu jsou ti správní lidé. Budete se bát každé přibývající přečtené strany, jelikož to znamená, že se za chvilku opět vrátíte do reality.

Holčička, která měla ráda Toma Gordona - Stephen King - Beta Pavel Dobrovský

2. září 2015 v 20:16 | Suzy

První Kingovka


Desetiletá holčička se ztratí v lese, když odbočí z trasy odskočit se vyčůrat a také proto, že už nemůže poslouchat, jak se pořád hádají bratr s mámou. Pak udělá osudovou chybu, rozhodne se, že se vrátí na stezku jinudy a tak začíná putování lesem na život a na smrt.

Moje první setkání s Kingem a hned tak dobrá zkušenost. S Trishou jsem procházela lukami, močály, lesy i s ní padala a míchaly mě vosy. Přečetla jsem ji takřka jedním dechem, jelikož jsem byla doma sama a četla ji v noci, prostě jsem musela zjistit, jestli to Triska zvládne.
King prostě dokáže čtenáře vtáhnout do děje, úplně jako by tam byl a vyděsit ho do morku kostí.

Co si z této knihy odnáším?
  1. Už nikdy nepůjdu sama v noci do lesa.
  2. Určitě si od autora přečtu i další díla, například: O psaní a Řbitov zvířátek.
  3. Ke knize se opět vrátím, hned jak se přestanu bát. Mrkající