Srpen 2015

Dva spolu sami

31. srpna 2015 v 16:11 | Suzy |  Básně
myslel jsem, že budu s tebou
ale ty jsi řekla ne
to mi bylo záhadou
a vše skončilo nešťastně
bylo mi z toho smutno
a těch slz, plno

pohádka skončila
zvonec volá
a za chvilku škola
zábava se eliminovala
city jsem k vodě poslala
abych absolvovala
a v životě uspěla

Omluva

28. srpna 2015 v 15:36 | Suzy |  Básně
je mi líto
že to skončilo
dalo by se to udělat lépe
a ne tak slepě
neměla jsem mít strach
a ne být vztaho vrah
slzy a prosby nic nespraví
už jsme si cizí
smutné to je
ale jinak to nejde
a mně to vyhovuje

Svět

28. srpna 2015 v 15:35 | Suzy |  Básně
doufala jsem, že bude svět jiný
NE tak tmavý
ale bílí
život byl fajn
dokud se o to ON nepostaral
svět pak nehezký už byl
a já jsem celý znejistil.
chtěl jsem, aby byli všichni
šťastni
ale to není v mé moci
snažím se na to zvyknout
ale nemůžu to světu zapomenout

FB aneb noční inspirace

25. srpna 2015 v 10:55 | Suzy |  Básně
Lidi, které tam vídám
někdy velmi dobře znám
pro to, je to tak těžké
a zároveň jednoduché,
když jsou zelení
srdce mi poskočí
oni však nenapíší
možná si mě neváží nebo se stydí,
ale spíš jsou jen hrdí
a dál si život ničí
než by řekli, POMOZ MI!

Nedělní večer

24. srpna 2015 v 13:55 | Suzy |  Básně
jednou bych chtěl jít po ulici s křížovkou
která by byla jen mou
luštil bych ji sám ne s babičkou
byla by jenom mou
zvládl bych ji úplně celou
tu křížovku mou

teď na to ještě nemám věk
zatím žiji v době amatérek
nedělej lomoz
a radši mi pomoz
podej mi ořezko
a jdeme na to

Sobotní večer

24. srpna 2015 v 13:53 | Suzy |  Básně
chtěla bych žít vesele
a mít přátele
nemít strach
a nebýt pro lidi jen prach

to je můj sen
zůstane ale nesplněn
já v něj moc nevěřím
přináší jen příkoří

tak mi pomoz
nebo mi do hrobu dopomoz
žiju jen z rán
jako by můj život byl bojkotován

díky tomu že světlo svítí
mám chuť k žití
na nervy si kus dortu dám
a nadále budu sám

"Jak se mám?"

22. srpna 2015 v 13:50 | Suzy |  Básně
topím se, topím v jezeře studeném
snad si na mě někdo vzpomene
obracím se jedině v nouzi
ostatní jsou v problému cizí

občas se mi zasteskne
po lidech, co nevidím často,
ale oni nestojí o mě
a mě je to líto

doufám, že změní se to,
alespoň zlehýnka
spojovala je totiž hezká vzpomínka
a poděkovala by věrná bývalá studentka

LAURA Prokletí městečka Polokaski - J. K. Johansson - xyz

20. srpna 2015 v 21:00 | Suzy |  Knihy

Kniha bez konce



Chcete zjistit kdo je Miia a jaké spojitosti mají dva případy několik let od sebe? Pak si přečtěte tuto knihu, ve které je opravdu všechno od lásky po sex.

Miia přijíždí znovu do svého rodného města Polokaski, aby zde začala nový život a stala se preventistkou na škole místo policistkou specializovanou na internetové zločiny mladistvých. Také se snaží zbavit závislosti na internetu, a proto chodí na internet jen jednou denně. Bohužel ji to dlouho nevydrží, jelikož zmizí jedna studentka Laura, která je velmi podobná její zmizelé sestře Venle. Do případu se dokonce zaplete její bratr školní psycholog Nikke…

Kniha začala velmi slibně, bohužel se z ní stala na velmi dlouhou dobu typická detektivka, ale později konečně dostala trochu kouzla a stala se z ní velmi čtivá kniha. Pro ty z vás, kdo si myslíte, že na konci této knihy zjistíte vraha a můžete na tuto knihu zapomenout, se velmi mýlíte, jelikož na konci je stejné množství otazníků jako na začátku.
Této knize velmi svědčí to, že jsou v ní svým způsobem krátké kapitoly, ale co jsem nepochopila, byly některé úvodní věty kapitol psány velkým písmem, i když neobsahovaly žádnou výhružky, výkřik nebo něco důležitého.
Přesto tuto knihu hodnotím velice kladně a určitě si přečtu další díl, jelikož jsem velmi zvědavá, jak to nakonec dopadne.

Mise zapomnění - María Dueñasová - JOTA

20. srpna 2015 v 20:54 | Suzy |  Knihy

Svým způsobem detektivka



Pokud si chce přečíst zajímavou knihu, dozvědět se něco o Španělské historii nebo o misiích, kterých mniši v určité době postavili opravdu hodně, a zažít spoustu zvratů, možná na jednu knihu až příliš, tak si určitě přečtěte tuto krásnou knihu.

Uteč, uteč, uteč je jediná myšlenka, kterou má Blanca, když se dozví určité informace o své rodině a hlavně o tom, že jí manžel dává vale a čeká dítě se svou asistentkou a tak se rozhodne přijmout místo na kalifornské univerzitě v Santa Cecilii, kde zprvu ani neví co bude dělat jen ví, že je za to dost peněz na přežití a že to sponzoruje nějaká organizace jménem NAVYRUK. A tak sbalí kufry a odlétá, hned na letišti potkává Fanny, která ji doveze do jejího nového bytu a pak na univerzitu, zaráží ji, že s ní dívka moc nemluví a chová se strojově, jako by ji ani nerada viděla, až na univerzitě zjistí od své nové kolegyně Rebecci, že je lehce opožděná. Taký ji Renecca ukáže její kancelář a vysvětlí práci, kterou bude dělat, katalogizovat písemnosti jednoho mrtvého profesora Andrése Fontany a nakonec je dokonce seznámí s člověkem, který pro ni nakonec bude hodně znamenat a to bývalého žáka Fontany Daniela Cartera a jejího šéfa Luise Zárateho. Blanca se pustí do práce a nakonec zjistí takové věci, které ani nečekala…

Bohužel na mě kniha moc nezapůsobila, jelikož je psána velmi chaoticky, nejdříve něco málo o Blance, poté hodně o Carterovi a nakonec pidikousek o Fontanovi, někdo tyto životopisy zamíchané do textu může ocenit, dokonce nakonec i pochopíme, že bychom bez nich byli namydlení, protože obsahují spoustu důležitých informací, ale nejdříve se v nich ale budete plácat jako ryba na suchu.
Poté je tu také spousta španělských slov v textu bez vysvětlení nebo překladu, proto aby člověk seděl a u ruky měl Google překladač nebo slovník.
Ale musím pochválit obálku, jelikož ta se velmi povedla a na první pohled zaujme.

Po tomto shrnutí se bohužel musím přiznat, že se k této spisovatelce nadále nebudu vracet, jelikož se mi kniha opravdu moc nelíbila, ale někomu z vás určitě bude a oceníte ji. J

Letní zahálka

10. srpna 2015 v 14:31 | Suzy |  Myšlenky
Tak nějak to moc nepřibývá že?

No inu jsou prázdniny a o těch se mi nechce nic dělat, leda se válet, sem tam si něco přečíst nebo se připravovat na maturitu a prakticky nemám na nic jiného čas. Doufám, že se to začátkem roku zlepší, jelikož mi na stole leží pár knih, které se musí zrecenzovat, mám rozepsanou povídku, tak snad se to tu brzy objeví a mě se opět začne chtít dělat něco smysluplného.
Právě jsem u moře na ostrově Murter, tak vám sem dám fotku. Úžasný