Posedlost čtením

28. dubna 2015 v 20:59 | Suzy |  Povídky
Prší a prší. Kapky padají na okna a já píšu svůj příběh. Jen tak, samozřejmě. Možná, ale proto, že mě nebaví písnička (If I stay) nebo to, že opravdu nemám co dělat, tak poslouchejte příběh, který vám budu vyprávět.

Ahoj jmenuji se Dana a je mi šestnáct, chodím na střední školu do čtvrťáku, teda "chodím" jsem na dálkovém studiu a tak tam musím jít jen na zkoušení nebo testy. Proč nechodím do školy? No je to vlastně trochu praštěné, protože jsem nemocná, ale neplašte se, žádná rakovina nebo leukémie ani další smrtelná choroba. Vlastě jsem propadla čtení a stala jsem se na něm závislá a to tak, že nejím, nespím, jen čtu. Už dávno jsem přečetla všechny knihy v knihovničce i v městské knihovně, kde je zhruba třicet tisíc titulů, ale i ve všech knihovnách v naší zemi. Dokonce i ve všech ostatních zemích a naučila se dost jazyků, příliš mnoho. Dobré na to také je, že to co si přečtu, to si i pamatuji a proto jsem schopná učitelům zarecitovat celé učebnice, proto půjdu k maturitě o pár let dřív.
Teď ale ty špatné stránky, ležím v nemocnici na kapačkách, mám podváhu a nemám co číst! Jelikož nemůžu číst, protože nikde už žádné knihy nejsou, píšu si vlastní. Ve svém příběhu se zabývám sebou, mojí nemocí, jak jsem se k ní dostala, nebo jak se z ní hodlám dostat (ta ovšem není ještě napsaná). Nikdo neví jak mě vyléčit, zkoušeli mi vzít Moji poslední knihu i propisku abych nemohla psát ani číst a já jsem to skoro nepřežila, upadla jsem do kómatu, což je prý dost špatný. Bolí mě ruce, už nemůžu psát, ale musím, přesto odkládám notebook stranou a zavírám oči. Najednou slyším hlasité pípání a před očima mi blikají barevná světélka, přesto usínám. Někdo volá moje jméno, ale mě se nechce odpovídat, už ne. Najednou cítím klid a…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama