Výtah nebe a peklo

23. března 2015 v 20:59 | Suzy |  kroužek Tvůrčí psaní
Stojím v mezipatře a přemýšlím o těch lidech, které vezu nahoru, dnes jen dva, ale někdy i dolu. Dnes mnou jede malá holčička, která má puntíkované šaty a stuhu ve vlasech, vypadá mile, ale zdání může klamat, co když se nahoře ani neohřeje a pojede opět dolu, to bych ji nepřál. Naproti holčičce stojí děda, pobrukuje si a kouká do neznáma, nejspíš na něco vzpomíná, na to, co už nestihl.
Holčičce po chvilce začnou po tvářích téct slzy a sedne si na zem, děda se k ní přesune a sedne si vedle ní, obejme ji paží a utěšuje ji, že vše dobře dopadne. Najednou sebou trhnu a jedu vzhůru, holčička přestane plakat, projedu mraky, oba vystoupí a já opět jedu dolu, šťasten, že se tam oba dostali.
Ano poznali jste správně, jsem výtah do nebe a pekla.
Vím přesně to, co se stalo tomu dědovi, že musel opustit svoji vnučku, která ho ještě potřebovala a hluboce milovala.
Vím také to, že děvče mělo leukémii a nechalo doma milovanou maminku i sbírka plyšáků, po kterých se ji stýská.
Je mi smutno, že musím vozit podobné případy, které si to vůbec nezaslouží, ale když mnou jede nějaký vrah, to vím, že pojedu dolů a rád ho tam nechám…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LumonaFoX LumonaFoX | Web | 23. března 2015 v 21:01 | Reagovat

ty výtahy byly dneska hodněě hustý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama