Dalo by se říci,
že jsem v poho přeci.
Hraji nekonečnou hru
s odolností mramoru.
Jsem O.K.,
jen do propasti skok.
On mě však drží
a já vím, že nepustí.
To mi naději dává,
že se to tak stává.
Stále však doufám,
že nebudu už nikdy sám.
Jen co přijdu domu,
mám chuť vypít flašku rumu
ne, že bych ho měla ráda,
spíš si to doba žádá…


Ta je super!