Březen 2015

Skoro inzerát

31. března 2015 v 22:11 | Suzy |  Básně
Trolejbus 26
skýtá nejednu věc
Jednou jsi tam prostě byla
a skoro mě porazila
seděla jsem jako opařená
očím nevěřila
Teď se mi o tobě zdá
jak mi po snech běháš
a nic na sobě skoro nemáš
Chtěla bych tě vidět zase
a pokochat se na tvé kráse
ale pokud jen o kluka zájem máš
ať mi srdce netrháš
tak oznam předem
kdyby ses stala mým andělíčkem
či miláčkem

Prostě blbost

29. března 2015 v 17:34 | Suzy |  Básně
Dalo by se říci,
že jsem v poho přeci.
Hraji nekonečnou hru
s odolností mramoru.
Jsem O.K.,
jen do propasti skok.
On mě však drží
a já vím, že nepustí.
To mi naději dává,
že se to tak stává.
Stále však doufám,
že nebudu už nikdy sám.
Jen co přijdu domu,
mám chuť vypít flašku rumu
ne, že bych ho měla ráda,
spíš si to doba žádá…

Graf

24. března 2015 v 8:52 | Suzy |  Články
Tak už pro vás mám konečně vyhodnocení ankety Jak se hodně čte. Usmívající se




Výtah nebe a peklo

23. března 2015 v 20:59 | Suzy |  kroužek Tvůrčí psaní
Stojím v mezipatře a přemýšlím o těch lidech, které vezu nahoru, dnes jen dva, ale někdy i dolu. Dnes mnou jede malá holčička, která má puntíkované šaty a stuhu ve vlasech, vypadá mile, ale zdání může klamat, co když se nahoře ani neohřeje a pojede opět dolu, to bych ji nepřál. Naproti holčičce stojí děda, pobrukuje si a kouká do neznáma, nejspíš na něco vzpomíná, na to, co už nestihl.
Holčičce po chvilce začnou po tvářích téct slzy a sedne si na zem, děda se k ní přesune a sedne si vedle ní, obejme ji paží a utěšuje ji, že vše dobře dopadne. Najednou sebou trhnu a jedu vzhůru, holčička přestane plakat, projedu mraky, oba vystoupí a já opět jedu dolu, šťasten, že se tam oba dostali.
Ano poznali jste správně, jsem výtah do nebe a pekla.
Vím přesně to, co se stalo tomu dědovi, že musel opustit svoji vnučku, která ho ještě potřebovala a hluboce milovala.
Vím také to, že děvče mělo leukémii a nechalo doma milovanou maminku i sbírka plyšáků, po kterých se ji stýská.
Je mi smutno, že musím vozit podobné případy, které si to vůbec nezaslouží, ale když mnou jede nějaký vrah, to vím, že pojedu dolů a rád ho tam nechám…

Obyčejný kámen?

12. března 2015 v 22:09 | Suzy |  Povídky
Opět jsem si pohrála s obrázkem a vymyslela k němu zajímavý příběh, co na něho říkáte? Smějící se


Šel a šel, loudal se krajinou bez cíle ani nevěděl, kdy vyšel, co je za rok, nebo kam jde. Najednou ovšem uviděl kámen, trčel ze země a na něm bylo jen jedno písmeno, velké B. Zastavil se kousek od něj a zahleděl se na něj. Je to začáteční písmeno země, či jméno někoho kdo tu zemřel, dokonce to mohl být jen obyčejný kámen, do kterého někdo z dlouhé chvíle vytesal jedno písmeno. Musel přemýšlet o tom, co bude dělat dál, nemohl už dál utíkat před minulosti, ti co ho honili, už určitě ztratili zájem nebo stopu. Rozhodl se, že začne znovu, postaví si dům, najde ženu, založí rodinu,… Ale v tom ve vzduchu zasvištěl šíp a zabodl se mu hluboko do zad, vytryskla mu slzy z očí a padl na kolena, ještě jednou se zahleděl na ten kámen, zaklel, padl na břicho a zemřel.

Přiběhla k němu žena a zjišťovala, jestli je mrtví, byl. Hurá, zvolala nadšeně a začala si představovat, jak dostane pytel peněz za to, že ho konečně dostala. Zvedla sekeru, kterou měla v ruce nad hlavu a jednou silnou ranou mu usekla hlavu, dala ji do pytle a se vztyčenou hlavou se vydala nazpět k městu. Ještě jednou však otočila hlavu a podívala se na kámen, který ji tolik pomohl, kdyby tam nebyl, zřejmě by ho nezabila, tak snadno…

Pokus

11. března 2015 v 21:18 | Suzy |  Povídky
Dnes jsem si všimla, že René Nekuda na své stránce nové CVIČENÍ: PŘÍBĚH Z OBRÁZKU a proto jsem se rozhodla, že to vyzkouším a výsledek ať bude jakýkoliv, vám ukážu. Psaní jsem si užila, nápad přišel skoro sám a tak jistě v tomto počínání budu pokračovat, přidejte se ke mně a vyzkoušejte si to taky na http://www.renenekuda.cz/cviceni-pribeh-z-obrazku/ každý den nový obrázek a nová zkouška vaší tvořivosti a výběr, při pohledu vás totiž mnohdy nenapadne jen jeden, ani dva, ale spousta různých nápadů. Tak vyzkoušejte a napište, jak jste dopadly. Usmívající se



Foto: Cristiano Betta, Info: René Nekuda

Hleděl do neznáma, pak však si jí všiml, stála tam, držela se madla, aby nespadla, ano byla to ona, byla tam, ta ze snu, byl šťastný.

Usmíval se a doufal, že se otočí, tak jako v tom snu, aby přišla k němu a usmála se.

Ano opravdu nyní šla k němu, hleděla mu do očí, ale nedala na sobě nic znát, sedla si vedle něho a koukala z okna.

On také, ale ne proto, že by ho zajímalo, jaké míjejí stanice, ale proto, že v okně viděl její odraz, zachytila jeho pohled, usmála se a mrkla.

Byl zmatený, rychle střelil pohledem jinam, viděl však koutkem oka, že ona se usmála, jako by říkala "Ti muži."

Nemohl se již na ni dívat a radši zíral na leták, bez toho aby ho četl, pak však začínal rozeznávat určitá slova, četl ho stále dokola, ale stále těm slovům nerozuměl.

Hrozně ho to rozčilovalo, konečně se opět odhodlal pohlédnout na dívku vedle něho, ale ona už tam nebyla, byl na sebe naštvaný, z tohoto zážitku si však odnese, jen vzpomínku na to jak byl zbabělý a jak uhnul pohledem a ten zpropadený leták.

Najednou se ozval název jeho zastávky, při odchodu z metra utrhl leták, složil ho a dal si ho do kapsy, alespoň něco mu zbyde.