Říjen 2014

Houby

25. října 2014 v 20:34 | Suzy |  Básně
Tak až najdu dám vám sem nějaké fotky. Usmívající se
Tak nakonec vám sem žádné nedám, jelikož jsou všechny přemrzlé, nebo plesnivé a tak jsou všechny fotky škaredé, tak se omlouvám, možná příště.

Klobouk a nožička
to je ta houbička.
Máme je rádi,
tak na ně rychle jdi.

Plný mrazák už jich je
a vždy se člověk chvěje.
Najít je je umění,
ale někdy stačí jen snění.

Bedlička,
to je pane houbička
a ten houbek co roste vedle ní,
ten taky není k zahození.

Mochomurku,
nech tam tu modelku.
Červená a bíle tečky
to by byly fotečky.

Recenze na autogramiádu Michala Viewegha

22. října 2014 v 21:47 | Suzy |  Ostatní
Dnes 22. 10. 14 jsem se zúčastnila autogramiády pana Michala Viewegha, která začínala v 17:00 v Knihkupectví Dobrovský v Brně na ulici Joštova. Moc jsem se tam těšila. Moc jsem chtěla poznat člověka, který píše tak úžasné knihy, ale byla jsem zklamána. Vrazil tam muž a hned se hnal ke stolku podepisovat, nenechal o sobě skoro nic říct, protože na dálnici by měly být kolony a tak neměl čas. Není to vůbec muž, kterého byste si spojovali se spisovatelem, spíš obyčejný chlap, kterého akorát zajímala zácpa na dálnici. Bylo to zajímavé, chtěla jsem něco říct, ale byla jsem z toho tak ohromená a tak jsem jen vykoktala: "Mohl byste se mi podepsat?" a on: "Jen do deníku." a já zahanbeně přikývla. Vůbec se neusmíval, tvářil se, jako bych prostě zavazela a on neměl čas. Takto jsem si to nepředstavovala, ale nemám si na co stěžovat, podpis přece má. Smějící se


Slohová práce - Proč se píšou knihy = Úvaha

19. října 2014 v 21:42 | Suzy

19. 4.-22. 4. 2012

A ještě jedna Slohová práce z opravdu dávné doby. Mrkající

Témata:
1. Prachy dělaj člověka.
2. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.
3. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
4. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
5. Jsem dobrou dcerou?
6. Volné téma: Proč se píšou knihy?

Proč toto téma:
Velmi ráda čtu, proto mě toto téma docela zajímá a je důležité.

Názor tázaného:
Knihy se píšou, aby se předávaly informace. Píšou se knihy naučné - sepisují se příběhy a události, které se staly, zaznamenávají se fakta, sepisují se učebnice, slovníky, kroniky, encyklopedie, aby se lidé vzdělávali. Píšou se i pohádky, vymyšlené příběhy, aby se lidé pobavili, zamysleli, přemýšleli, srovnávali s vlastním příběhem, aby si rozvíjeli fantazii.

Uvažováni:
Knihy se píšou proto, aby děti i dospělí byli sečtělí, aby se mnohé dověděli a uměli dobře svoji řeč. Jak číst, tak i psát. Ale rozvíjejí si tím fantazii? Ano, fantazie a představ jsou v knížkách tisíce. A knížka je kamarád, ale někdy i odstrkuje člověka od skutečných přátel a dělá mu náhradního přítele. Jsou tedy knížky dobré? Já myslím že ano, můžeme si v nich vyhledávat informace různého druhu, např. o zvířatech, rostlinách, o našem původu a mnoho dalších zajímavých věcí. A nebo když to bereme z té druhé strany, tak můžou být knížky i na škodu. Někdy se může člověk řídit jejich špatným obsahem. Je dobré vyzkoušet psát knihu? Někdy ano, někdy ne. Podle toho, ze kterého hlediska se to vezme. (Př.: Holka zkouší psát knihu, aby se vypsala ze svých myšlenek a zážitků, ale potom už neví jak dál a má z toho deprese. A nakonec to dopadne tak, že už se k tomu raději nevrátí. Ale to je špatně, lepší je požádat kamaráda/ku o radu a navázání nitě příběhu.) Ale teď se raději vrátím k našemu tématu.
Kdyby to bylo na mně, tak čtení knih zavedu jako povinné. Víte, kolik lidí vůbec nečte knihy? Z dětí skoro žádné, pár ze třídy si přečte, co musí jako povinnou četbu, ale možná jedno tu knihu přečte poctivě doopravdy celou. A je z toho dokonce šťastné, že dokázalo, co ostatní děti nezvládly.
Chápu, že nečtou povinnou četbu, protože třeba Máj bych sama nečetla. Je to ve zvláštní mluvě se samými převraty. Ale je spousta krásných zajímavých knih, které určitě za přečtení stojí.

Závěr:
Já vím, moc jsem to nevysvětlila, ale více času, více smyslu.

Slohová práce - Co mi dala ZŠ a pohled do budoucna

19. října 2014 v 21:38 | Suzy |  Myšlenky

1. 5. 2012

Moje Slohová práce opravdu z dávné doby. Smějící se

Vůbec si nedokážu představit, že bych nemohla chodit do školy. Když si přečtu články o dětech rozvojových zemí, které nemají možnost navštěvovat školu, je mi jich hrozně líto.

Škola mi dala možnost naučit se číst, psát a počítat. To základní hned v prvním školním roce. Byl velký pokrok mezi vědomostmi, které jsem měla, když jsem přišla do první třídy a tím, když jsem první třídu končila.
V dalších letech přibyly nové předměty: zeměpis, fyzika, atd… I když mě některé více a některé méně bavily, určitě jsem získala přehled o životě a světě, ve kterém žiji.

A hlavně o tom, co mě baví a zajímá, čemu bych se chtěla věnovat v dospělosti. Velice ráda čtu. Mám ráda hlavně dějepis i jiné předměty. Přečetla jsem už hodně knih, mezi nimi i historické. V informatice jsem se naučila pracovat s různými počítačovými programy. I tato činnost mě velice baví a zajímá.

Škola mi umožnila stýkat se s mladými lidmi stejného věku, jako jsem já, poslouchat jejich názory, vyměňovat si vědomosti a bavit se o různých významných záležitostech. Naučila mě vycházet a komunikovat s různými typy lidí.
Při dalším vzdělávání bych chtěla využít své znalosti a zkušenosti na některé zajímavé škole např.: Knihovnické nebo něco podobného.

Základní škola se snažila mě vybavit všemi možnými základními informacemi, které bych mohla dále využít v dalších studiích i v mém soukromém životě.

Je ovšem na každém studentu, jak se snaží a kolik informací využije ke svému prospěchu a k prospěchu druhých.

Dotaz na recenze

9. října 2014 v 21:14 | Suzy |  Ostatní
Ahoj lidi, chtěla bych se Vás zeptat, co byste všechno chtěli v recenzích? Chcete tam kapitoly, nebo Vám můj poslední příspěvek o knize poskytl dostatek informací. Třeba tiskárnu, kolikáté vydání, sazba, odběrný redaktor, nebo máte nějaké speciální přání? Mohla by to být i informace o autorovi, nebo to tam nepotřebujete?
Budu moc ráda, pokud mi odpovíte, abych mohla svoje další recenze vylepšit. Mrkající

Titanic - Ellen Emerson Whiteová - nakladatelství EGMONT

9. října 2014 v 20:58 | Suzy |  Knihy
Hrozná korektura ale super kniha




Série:Můj příběh
Žánr:Literatura světová - Romány historické
Rok vydání:2009, rok vydání originálu: 1998
Počet stran:128
Nakladatelství:Egmont
Překlad:Jana Jašová
Vazba knihy:brožovaná
ISBN:
978-80-252-1147-2

Knihu doporučuji, jelikož se mi velice líbila, jelikož dobře vystihla dobu na Titaniku a je formou deníku, což se mi velice líbilo. Moc ráda čtu příběhy, které zažilo malé děvče a dostalo se, ke štěstí, z nuzných poměrů, nebo se mu splnil sen. Série Můj příběh má další knihy a 2 se tu ještě objeví a to Pompeje a Egyptská princezna.

Margaret Anne sní o tom, že se dostane ze sirotčince a pojede za bratrem Williamem do Ameriky. Tu příležitost jí dá paní Garstairsová, která si ji vybere jako společnici na cestu do New Yorku na lidi Titanic. Margaret se cesty nebojí a rozhodne se chytit příležitost za pačesy a jet s paní G. Převážně to i rozhodla Florence, což je fenka paní G., která si Margaret oblíbila. Paní G. ještě doplní Margaret výbavu, aby nevypadala, jako děvče z chudobince, ale jako dáma z vyšší vrstvy. A za pár dní vyrazí vlakem do města Southampton, z kterého vyplouvá loď Titanic hned dalšího dne. Prožije na Titaniku čtyři krásné dny a spřátelí se se stevardem Robertem, který je na ni moc milý a vždy se u ní zdrží a povídají si do doby, než zazvoní zvonek z dalšího pokoje.

Bohužel všichni víme, jak to s Titanikem nakonec dopadne, ale díky galantnosti mužů a obětavosti sloužících, kuchařů, stevardů a mnoha dalších, Margaret a mnoho žen a dětí přežilo. Dnes víme, kolik lidí zahynulo a je to číslo dosti veliké, 1500 lidských životů jen proto, že si lidé mysleli, že Titanik je nepotopitelná loď a dali tam málo záchranných člunů a to 20. A víte proč, protože podle Anglických zákonů stačí pro takto veliké plavidlo jen 15, ale oni pro jistotu přidali ještě 5. Z 1500 přežilo jen 705.

Margaret o tom nikomu nevyprávěla, jen svému deníku, který teď můžeme číst….

Skryté místo

8. října 2014 v 17:03 | Suzy |  Myšlenky
Jednou jsme s kamarádkou šly pěšky z Vinohrad od školy až dolů ke kasárnám, když jdu sama a rychle tak jsem za pět až deset minut dole, podle nálady a počasí se čas mění, když jdu s kámoškou tak někdy čtvrt hodiny. A když jsme skoro vycházely z lesa k silnici, tak je tam takovej palouk se zdí a lavičkami, když jsme tam zabočily, tak jsme vyšly brdek a sedly si. Chvilku jsem si povídaly o mých problémech a jejím tanci, který mi i ukázala a je v tom fakt dobrá. Vždycky když spolu jdeme tenhle kopec, tak je to nejhezčí čas, povídat si absolutně o čemkoliv a nebát se, že to špatně vezme, někomu vyžvaní, nebo vás bude mít za blázna.

Dneska jsme šly zase a povídaly si o mém současném problému, taky škole, zítřejším pasování prvňáčků a pouštěly si písničky. Dneska zase jeden prostě super den, takové by mohly být všechny. Dole můžete vidět, jak vypadám, když je podzim, vypadám spíš, jak kdybych byla se psem, než šla ze školy, ale no a co. Smějící se