Září 2014

Telefon

23. září 2014 v 18:47 | Suzy |  Básně
Nechceš mi to vzít,
ale já ti musím něco říct.
Mám tě rád,
ale z tebe cítím jenom chlad.
Já s tebou chci stále být,
a proto budu na telegrafních sloupech výt.
Stále to zvoní,
není to už absurdní?
Pak se ozve ten tón,
a ty řekneš tys můj bonbón.

Ale stále nevím,
na koho to vlastně hledím.
Vlastně tě neznám,
ale stejně se usmívám.
Prostě asi tě mám rád
a už napořád.
Už s tebou chci navždy být,
ale abys mě ty nechtěla odbýt.
Nechci jen snít,
taky by se mohlo něco dít.
Chtěl bych abys byla mou,
tys tou nejlepší adeptkou.
Tak pojď ke mně a řekni mi to,
že ti to není líto
Miluju tě zlato.
Pak budu nejšťastnější
a ty budeš má nejdražší.

"Nové" šaty

22. září 2014 v 16:00 | Suzy |  Myšlenky
Ahoj, nedávno jsem si koupila šaty do divadla, že v nich jako někam půjdu, ale ovej ono to nevyšlo, byla jsem několikrát v divadle a jaksi jsem na ně zapomněla a tak si říkám, že budou muset počkat na nějaké teplejší počasí, nebo opravdu super příležitost. Tak tady máte fotku mě v šatek a "přehozu" (za prasklý monitor neručím).
A potřebovala bych od vás poradit: "Šly by jste takhle oblečeni ještě teď v tomto počasí, třeba teď v pátek večer do divadla, nebo už je moc zima?"


Ponožky

22. září 2014 v 15:03 | Suzy |  Myšlenky
Ahoj,
omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyla, ale začala škola a tak nebyl čas.

Nadpis ponožky Vís může i celkem překvapit, někoho i šokovat, ale kdo zná jednoho našeho profesora se nepodiví.
Pan profesor si nechce tvořit rituály, jako když někdo každé ráno se nejdřív obleče a pak jde na snídani a tak stejně pořád, každý den. Pan profesor to tedy vymyslel tak, že si každý den vezme každou ponožku jinou, třeba dnes jedna světle modrá a druhá žlutá. Prostě neskutečné a vysvětlení? Prý to rozvíjí kreativtu a kdo si na to zvykne, tak mu už to ani nepřijde divé, ale co chcete od profesora na střední škole, když mu je dvacet sedm let.

Už jsem si zvykla, že nosí růžovou košili, kterou má zřejmě rád a tak ji nosí dost často, ale i hnědým sakem se záplatami na loktech, které se k němu vůbec nehodí, možná tak za dvacet let. Smějící se Ale ty ponožky mi poravdu zkazí den, ale pořád lepší než kravata se soby, nebo sněhuláky, to by jsme se asi umlátili smíchy, ale ty ponožky jsou spíše k pláči a on je na to dokonce pyšný.

Hledáme lásku

16. září 2014 v 16:02 | Suzy |  Básně
Hledáme lásku,
která by měla lehkost červánků.
Nezkaženou,
ale vřelou
a časem nepopsanou.
Člověk v ni může doufat
a v síti fantazie se houpat.

Hledáme lásku
v kupě prášků.
Nalézám však jen bolest a strach,
snad jednou změní se v prach.

Hledáme lásku,
ale zatím hrajeme spíše frašku.
Stále čekáme,
až ho poznáme,
toho člověka
se srdcem normáka.

Hledáme lásku,
tu dobrou advokátku,
která nás zachrání od samoty
a udělá z nás svoje agenty.

Hledáme lásku,
tu autorku,
která napsala plno básniček
a vytvořila tolik lidiček.
Oni hledají něco, co neznají,
ale asi to potřebují.
Nebo NE
a ženou se bezdůvodně?

Úžasný profesor

16. září 2014 v 15:57 | Suzy |  Básně
Pan inženýr Doležal,
nezpůsobil nám nikdy žal,
každý mu důvěřoval.

Knihy měl rád
a byl to náš kamarád,
ale někdo mezi nás vrazil klín
a já už vidím jen černý stín.
Už po něm zbyl jen hrníček
a od čaje sáček.

Dohodl toho hodně,
díky němu nejsme na dně.
Recenze na knihy psát,
na to ho budeme postrádat.

Na divadla chodit
a nad recenzí čas trávit.
Za radosti jsme mu vděční,
zaslouží poděkování
a věčného života přání.

Vtipy a úsměvy, to byl celý on,
srdce mu pro školu bilo jako zvon.
A tak doufáme,
křičíme a prosíme,
vraťte ho zpět
na školu o to víc budeme lpět.
Doufám, že to není sen,
který nám zůstane nesplněn.