Střední škola pro lůzry

14. srpna 2014 v 18:25 | Suzy |  Povídky
Toto je příběh 16leté Kleo, která neví, co se životem. Životem plným smutku, ztracených lásek, šikany a zoufalství i sebepoškozování.

Seděla jsem v autě před novou Střední školou a nevěděla jak dál. Na sobě černé tričko s dlouhými rukávy, abych zakryla jizvy, tmavě modré rifle a kdysi bílé tenisky, nyní spíše šedé. Ještě jsem totiž nedostala novou uniformu.
"Tak jdu dovnitř." Nadechla se, vytáhla tašku z kufru auta a šla. Škola i s kolejemi, jako by vypadla z filmu pro pamětníky. "Ale co." Broukla jsem si pro sebe Kleo. Hned u vchodu mě přivítala ředitelka, která se posléze představila jako Hana Hollowá. Když vstoupily do haly, řekla ji H. H., že mi ukáže pokoj a potom, že má jít na večeři, která je přesně v 19:00. Vyšly jsme po dlouhých točitých schodech do třetího patra. Na patře byla koupelna, třináct pokojů pro dívky a volná místnost s televizí a sedačkou. Poté jsme vešly do pokoje číslo devět, který byl vymalovaný sytě žlutou. Otočila se k nám holka s blonďatými rovnými vlasy, maličkým nosem, zelenýma očima a rudou rtěnku. Jinak byla štíhlá, oblečená v rudých šatech s dlouhými rukávy a podpatkovými černými botami. Byla velice krásná.
"Á paní ředitelko, jak milé překvapení. To je ta nová, že?" A podívala se na Kleo. "Ano" pípla jsem. "To bude zajímavé, mít spolubydlící." řekla ta holka. "Tak já vás tu děvčata nechám, ať se trochu seznámíte." a odešla.
Hned jak se zaklaply dveře, se děvče přestalo usmívat a začalo se tvářit normálně. Představila se mi jako, Patricie a řekla mi, že s nováčky se nebaví, otočila se ode mě na druhou stranu a začala si lakovat nehty na černo. Já jsem si sedla na jedinou volnou postel, vedle které jsem si postavila tašku. Začala přemýšlet, vždyť tady není ještě ani den a už se stihla znepřátelit se svoji novou spolubydlící. "Ach jo." povzdechla si. Co je tohle za školu? Sama to nevěděla, prostě jí přišla přihláška a ona na to prostě kývla, stejně nevěděla, co bude dělat. Ani nevěděla hodiny, zaměření, učitele, aktivity a kolik bude platit za studium. Vytáhla nůž, co si schovávala v botě a rozřízla si zápěstí. Pár minut nechala krev téci na koberec a pak si ho ovázala. Patricie se na ni dívala s kapkou strachu, udivení a podráždění. Počkala až si Kleo ováže zápěstí a pak se prostě zeptala: "Jak dlouho?"
"Asi pár let, nevím to přesně." Odpověděla neurčitě, ale lhala, věděla to úplně přesně, dokonce na sekundy. Bylo to 12. června 2000 v 6:30:02.
"Nevypadáš na to." řekla Patricie.
Najednou se rozpovídaly, ani nevěděly, která první. Povídaly si o svých problémech, co zatím zažily o škole a byly z nich takřka přítelkyně. Dozvěděla jsem se hodně o škole, spolužácích a celkem mě překvapilo, že nemusím nic platit, ale byla v duchu ráda. Nevěděla jsem, kde bych sehnala peníze, protože jsem vyrostla v pasťáku a rodiče neměla. Zemřeli před pár lety, v době, kdy jsem si prvně otevřela zápěstí, to mi bylo tak deset, ale kdo by to počítal.
"Pane bože, to je hodin." vyhrkla Patricie a vytrhla mě tím ze zamyšlení. "Jestli si nepospíšíme, přijdeme na večeři pozdě, a to by pro tebe nebyl ten nejlepší start." Tak se zvedly a vyběhly ze dveří ke schodišti. Stihly to jen tak tak. Stála jsem ve dveřích, trochu zklamaná, jelikož to byla úplně obyčejná jídelna se spoustou spolužáků. Spolužáci byli skoro všichni pankáči s piercingem a někteří dokonce měli v puse cigaretu, nebo jointa. Ti co seděli na kraji, se k nim začali otáčet a prohlížet si ji. Když už šla i s tácem od výdejového okénka ke stolu, tak se na ni dívali už všichni. Najednou se na vyvýšeném místě s pultíkem paní ředitelka a řekla: "Toto," ukázala na ni, "je Kleo. Je tu nová a tak doufám, že se k ní budete chovat slušně."
"Ahoj Kleo." ozvalo se sborově.
"Dobrý den, děkuji za milé přivítání."
"Ták, pusťte se do jídla." řekla paní ředitelka a odešla. Večeře byla celkem dobrá, teplá a dobře ochucená. "Takže ta škola nebude tak špatná." pomyslela jsem si. Mezi tím co jsme šly zpátky do pokoje, jelikož je večerka už v 22:00, tak jsem musela začít přemýšlet. Umínila jsem si, že změním svůj život, najdu si přátele… Pak jsem, ale zase začala pochybovat, co když to zase nevyjde a já budu muset odejít, nebo bych to mohla rovnou skončit...

Tato povídka je zatím rozepsaná, ale stejně vám sem ji dám. Kdyby jste někdo měl nápad, třeba na postavu, nebo vůbec, jak by mohl vypadat ten dům, tak mi pište do komentů. Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 18:42 | Reagovat

Mohlo by to být zajímavé, ovšem zajímavější je oběd v 19:00 :D ;) :)
"...a potom, že má jít na večeři, která je přesně v 19:00." ... ... ... "Oběd byl celkem dobrý..."

2 Suzy Suzy | 14. srpna 2014 v 18:45 | Reagovat

Děkuji moc za upozornění, hned to upravím. :D

3 Kateríína Kateríína | Web | 14. srpna 2014 v 19:07 | Reagovat

super! ;)

4 lenkaknel lenkaknel | 23. srpna 2014 v 16:08 | Reagovat

Trochu mi uniká, v jaké osobě to vlastně píšeš. Jednou tam je er-forma, hned nato pak ich... Chtělo by to se rozhodnout, protože to dost mate :-)  jinak se mi příběh celkem líbí a budu sledovat i nadále :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama