Pohádka o kouzelném kartáči

2. června 2014 v 19:07 | Suzy |  Povídky
Jednou ráno jsem šla do školy celá šťastná, protože jsem měla jít po měsíci do tělocviku. Měli jsme totiž hrát fotbal a ten mi celkem jde a taky jsem jediná holka, kterou kluci chtějí v jejich týmu. Pískám si během cesty, když najednou o něco zakopnu a padám na zem. Ležím chvíli v šoku, protože jsem se praštila do hlavy. Vstávám pomalu ze země. Rozhlížím se, o co jsem zakopla, a objevuji kartáč na vlasy, kterého jsem si předtím nevšimla. Shýbám se a zvedám ho ze země. Chvíli přemýšlím, co s ním, ale pak mávnu rukou a házím ho do batohu.
Pokračuji dál do školy, ale trochu se mi motá hlava z toho pádu. Brzy však na to zapomínám. Převleču se u skříněk, beru si oblečení a mířím do tělocvičny. Paní profesorka ke mně přiběhne.
"Co se ti stalo?"
"Nic. Co by se mělo stát?" ptám se jí, ale ona mi už zavazuje hlavu ručníkem a vede mě k ošetřovatelce. Hlavou mi táhne milion myšlenek. Hlavně jedna - co se sakra stalo?​​
​ Po chvíli vycházím​e z ošetřovny. Já s pytlíkem ledu na hlavě a paní profesorka s napomenutím, že nesmím cvičit. Když dorazíme do tělocvičny, kluci se k ní hned vrhnou s prosbou, že chtějí hrát fotbal, a ptají se, jestli můžu hrát i já? Paní profesorka mi to nedovolí a kluci se s holkami vsadili, že je porazí. Ty jen s posměchem řekly, že beze mě jsou nahraní. Jeden se kolem mě prosmýkl.
"Jestli prohrajeme tak uvidíš." Roztřásla jsem se a musela jsem si sednout. Kluci po tvrdém dvouhodinovém zápase nakonec prohráli. Bylo to pro mě strašné a pro ně taky.
Tělocvik konečně skončil a já šla do šatny. Hlava mě konečně přestala bolet a já se od skříněk vydala do třídy na hodinu dějepisu. Docela jsem se i těšila, protože jsem byla naučená na test, který jsme měli psát. Když jsem došla do třídy, kluci mě obklíčili a řekli, že po škole uvidím, co to je pořádný výprask. Začala jsem se pořádně bát toho, co pro mě kluci přichystají.
Přišla profesorka a rozdala nám papíry. Začali jsme všichni psát, přesněji všichni kromě mě. Já jsem byla tak vyděšená, že jsem úplně všechno zapomněla. Paní profesorka za mnou přišla a řekla mi, že byla obeznámena s mým úrazem a že to dnes nemusím psát, pokud nechci. S radostí jsem přijala její nabídku a jen se tak zbytek hodiny rozhlížela po třídě a přemýšlela kam se mám po škole schovat, aby mě kluci nenašli.
Nakonec jsem se rozhodla pro tělocvičnu, protože tam už tak pozdě nikdo nepřijde. Po hodině jsme měli ještě pár zajímavých předmětů, ale já už jsem je moc nevnímala. Páni profesoři si mě totiž kvůli mým bolestem hlavy nevšímali.
Konečně nám skončila škola a já se rozběhla k tělocvičně. Když jsem tam dorazila, zalezla jsem do nářaďovny a zůstala tam. Tolik jsem se nudila, že jsem se začala hrabat ve své tašce a hledala něco na zub. Na dně tašky jsem akorát našla ten hřeben, který mi všechny trable způsobil. Začala jsem si jím česat vlasy a najednou jsem si všimla, že pokaždé když si je pročísnu, se mi o něco prodlouží a o něco zčervenají. ​Co to má znamenat? Není to snad kouzelný kartáč?​ Česala jsem se tak dlouho, až jsem je měla dlouhé až po kotníky a úplně červené. Bylo to super.
Najednou jsem si vzpomněla, že jsem vždycky chtěla vyzkoušet stojku na rukách o zeď. A přišlo mi na mysl, že bych to možná dokázala. Vyšla jsem z nářaďovny do tělocvičny a šla k jedné zdi, opřela jsem se rukama o zem a vyhodila nohy do vzduchu. Dokázala jsem je opřít přesně o zeď.
V tu ránu tam vtrhli kluci, podtrhli mi ruce a já jsem spadla na hlavu a na loket. V loktu mi strašně křuplo a z té bolesti se mi zatmělo před očima​.​ Kluci využili toho, že jsem ležela na zemi v bezvědomí, a mými novými vlasy mi svázaly ruce a nohy. Zprvu se sice divili, kde jsem je vzala za tak krátkou dobu, ale přišlo jim to nakonec celkem vhod. Pak mě odtáhli doprostřed tělocvičny a zmlátili. Strašně mě začala bolet hlava, přesně tam, kde jsem si ji rozbila.

A já jsem se najednou jakoby propadla do podlahy a nevěděla o sobě. Najednou jsem se probudila doma v posteli a vedle mě na stolku byl ten úplně stejný kartáč, o který jsem zakopla. Když jsem si pročísla vlasy, tak se mi neprodlužily. To se mi ale ulevilo. Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama